Jednotky Rudé armády sice zaútočily desátého srpna na japonskou Kwantungskou armádu v Mandžusku, ta však již byla výrazně oslabena stažením nejlepších jednotek na hlavní japonské ostrovy Kjúšú, Honšú, Hokkaidó a Šikoku, kde měly čelit očekávané americké invazi. Tuto důležitou skutečnost komunističtí lháři a mezi nimi například stalinistický úderný propagandista Jaroslav Kojzar rádi zamlčují. Proti Rusům v Číně tak stálo 1,2 milionů japonských vojáků, kdežto k obraně vlastního území měla japonská armáda připravena zhruba 2,3 miliony mužů z nejlepších jednotek.

Čili obsazení Mandžuska Rudou armádou, které bylo součástí Číny, nemělo vliv na obranu hlavních japonských ostrovů. Američané plánovali na listopad pětačtyřicátého roku invazní operaci Olympic, která měla svým rozsahem výrazně předčit vylodění v Normandii o rok dříve. Byl tady ovšem oproti vysazení spojeneckých vojsk ve Francii jeden zásadní rozdíl! V tomto případě se měli spojenci vylodit na území nepřátelského státu a nemohli počítat s pomocí protinacistického odboje, který ve Francii například svými masivními útoky na komunikace úspěchu operace Overlord pomohl. Naopak jednotně by proti nim stáli zfanatizovaní japonští vojáci a civilisté, z nichž někteří chtěli dokonce útočit na americké vojáky s oštěpy v ruce.

Klíč k vítězství nad Japonskem tedy spočíval v dobytí jejich čtyř klíčových ostrovů. Japonci už předtím byli poraženi a vyhnáni z cizích území, Filipín, Šalamounových ostrovů, Barmy a dalších, nicméně k jejich definitivní porážce to nestačilo a stejně tak by je nepřinutila ke kapitulaci ztráta Mandžuska. Takže zbývala invaze. V tak velkém rozsahu jí byli schopni provést pouze Američané, Rusové s tak obrovskou vyloďovací akcí neměli zkušenosti a chybělo jim také potřebné množství vyloďovacích plavidel. Nebyli by proto schopni se na ostrovech vylodit a Japonci to dobře věděli. I když se spoluúčastí jednotek Rudé armády se v operaci Olympic počítalo, ale znovu zdůrazňuji, hlavní úlohu v porážce Japonska hráli Američané.

Nabízela se ovšem ještě jedna možnost, svržení atomových bomb na vybraná japonská města. To se stalo, a když Japonci poznali, že proti tak strašné ničivé zbrani nejsou schopni se bránit, vzdali se.

Stále se bude diskutovat o tom, jestli použití tak hrozných zbraní nebylo vůči Japoncům příliš kruté. Odpovídám, nebylo! Japonci se předtím v masovém měřítku dopustili krutých válečných zločinů včetně brutálních vražd statisíců a možná milionů civilistů včetně žen a dětí. Proto takové pseudohumanistické lítosti urážejí jejich oběti. I v Evropě ve válce proti Německu vraždila Rudá armáda německé civilisty včetně žen a dětí, ovšem výtky v tomto případě jaksi nejsou slyšet.