Stačí si přečíst příběhy krále Davida a Šalamouna ve Starém zákoně a člověk zjistí, že Jeruzalém byl už před více než tisíci lety před Kristem hlavním městem sjednocených izraelských kmenů, tedy v době, kdy o žádných Arabech nikdo nic nevěděl. To mluví za vše.

A tak v tomto případě mimořádně souhlasím s Milošem Zemanem, který nedávno vznesl tento požadavek. I když pak zase couvl, tak, jak je v české kotlině zvykem. Jestliže ale někdo, třeba i můj názorový oponent, přijde s dobrou myšlenkou, tak nevidím důvod, proč tuto myšlenku nepodpořit.

Je ironii osudu, že tento nápad přišel v době výročí tzv. Jomkipurské války v říjnu 1973. Egypt a Sýrie tenkrát chtěly využít oslav jednoho z nejvýznamnějších židovských svátků a zaútočily na Izrael. Zpočátku židovské vojáky zaskočily, nakonec však jako již tradičně utrpěly drtivou porážku a izraelské tanky zastavily svůj postup sto kilometrů před Káhirou a třicet kilometrů před Damaškem.  

Při této příležitosti si musíme připomínat, že Arabové patřili k významným spojencům Hitlera a jeho bandy za II. světové války. Po jejím skončení pak patřila hlavně Sýrie k útočišti nacistických válečných zločinců.

Jedním z předních arabských válečných zločinců spojených s nacisty byl Mohamed Amín al-Husajní, jeruzalemský velký muftí v třicátých a čtyřicátých letech minulého století. Ten má na svědomí masové vraždy tisíců židovských civilistů, první velký pogrom na Židy zorganizoval na území současného Izraele již v roce 1920. Za II. světové války utekl do Berlína, kde jej Henrich Himmler povýšil na gruppenführera SS, čili do generálské hodnosti této zločinecké organizace. Husajní pak pro Němce organizoval muslimské jednotky SS, po válce pak žil v Egyptě.

Připomínat si musíme i další arabské zločiny proti lidskosti, z nichž asi mediálně nejznámějším je brutální vražda izraelských sportovců palestinskými teroristy na mnichovské olympiádě v roce 1972. Jeden z mnoha dalších hrozných případů brutálních palestinských zločinů připomněla Alena Slezáková ve svém dnešním komentáři v MF DNES. Jistý Palestinec Samir Kuntar v roce 1979 zavraždil v izraelském městě Naharija čtyřletou židovskou holčičku a jejího otce. Dostal doživotí, ale v roce 2008 byl propuštěn v rámci izraelsko-palestinských jednání. Od prezidenta Sýrie Bašára Asáda dostal vyznamenání Za statečnost. Podobný metál mu udělila též iránská hlava státu Ahmadínežád. I to je pádný důvod pro Asádovo svržení, jestliže otevřeně a provokativně podporuje arabské teroristy.

To všechno jsou důvody k tomu, aby Česká republika a další země uznaly demokratický stát Izrael s hlavním městem Jeruzalémem, bez jakýchkoliv diskusí. Brát v potaz jakékoliv palestinské a další arabské námitky by bylo legalizací mezinárodního terorismu. A násilníci patří před soudní tribunály a do vězení, v mnoha případech i před popravčí četu.