Přiznám se, titulek jsem si vypůjčil z diskusního příspěvku, který se mně moc líbil. „Chtěli obhájce českých národních zájmů, ale mají čínskou trosku.“ To je naprosto přesně. Nutno dodat, že většina diskutujících zastává rozumné názory a prezident Zeman to od nich schytává, co proto.

Toto patolízalské psaní je vážně za hranou. Je potřeba se oprostit od emocí a ctít fakta. Čína se na českém exportu podílí necelými dvěma procenty. Slibovaný masivní příliv čínských investic se jaksi nekoná. Zatím asi nejviditelnějšími čínskými penězi v ČR je vlastnictví fotbalové Slávie. Nevěřím však tomu, že by ji Číňané opustili, a i kdyby, už je to zaběhlá značka, která by brzy získala nové movité majitele, zájem již projevili bohatí šejkové z Kataru.

Další čínská investice v ČR – koupě plzeňské Škody TS, skončila de facto krachem této kdysi prosperující firmy. To tchajwanské investice v Česku jsou trojnásobně větší než ty z pevninské Číny a jsou tedy i významnější.

Bloger Lukáš Burget také v jedné diskusi napsal cosi o špičkových čínských univerzitách. To ovšem není pravda. Odkazuji na link s žebříčkem světových univerzit a v první desítce jsou americké a anglické, ale žádná čínská. Mladí lidé z Číny stále odházejí ve velkém studovat do USA.

Ponížené repliky do Pekingu proto nejsou na místě a nedivím se proto lidem, kteří Zemanovi spílají do kolaborantů a vlastizrádců.

Jan Ziegler