V 18. století projížděla carevna Kateřina jižní Rusko a nestačila se divit, jak dobře si tam lidé žijí, krásné chalupy a v každém z nich na stole husa. Ve skutečnosti však stavení byly pouhé kulisy a jedinou upečenou kachnu přenášel sluha z domu do domu zadem. Tuto frašku zorganizoval kníže Potěmkin a od té doby se takovým jevům říká Potěmkinova vesnice.

Ale zpátky k MS, nedá se upřít dobrá organizace a krásné nové stadiony. Těžko však říci jak budou dále využity, protože ruská liga má průměrnou návštěvnost na zápas třináct tisíc diváků, pro srovnání v daleko menším Nizozemí je to 18 tisíc diváků. Viděli jsme také krásné zápasy, ale na nich mají zásluhu hráči, nikoliv organizátoři.

Jenomže je to jedna strana mince, to je obyčejné pozlátko, které nijak nelepší životy obyčejných Rusů. Putinovské Rusko předvedlo bombastické mistrovství světa ve fotbalu, koneckonců hitlerovské Německo také v roce 1936 uspořádalo skvělé olympijské hry v Berlíně. Jenomže když v Kemerovu začalo hořet nákupní centrum, tak tam přijela zastaralá hasičská auta. „To jsou zily někdy z osmdesátých let a možná i starší. Ano, u nás mají dobrovolní hasiči také stará auta, ale v Rusku je to běžná výbava profesionálních sborů a to je hodně smutné,“ řekl můj kamarád Milan, velitel hasičského zásahového družstva.

Rusko si také neví rady s AIDS a v šíření rychlosti viru HIV se dostalo na stejnou úroveň jako africká Keňa. V Evropě Rusové drží bezkonkurenční prvenství v počtu nemocných na 100 000 obyvatel a jejich počet dále strmě roste. Řada ruských nemocnic nemá peníze na léky proti této strašné nemoci, lidé tak umírají, ale miliardy rublů na předražené stadiony byly. Pro srovnání, fotbalový stadion v Sankt Petěrburgu stál třikrát tolik, než srovnatelná mnichovská Alianz aréna. A hlavně Krym náš.

Chápu, že pravda o Rusku bolí, ale už proto je třeba si ji připomínat. Připomínám, že máme svobodu projevu a za kritiku Kremlu se už jaksi nezavírá. I když chápu, že některým jedincům se po komunistických časech stýská. Ale mají smůlu.