Ruského prezidenta Vladimíra Putina jistě zarmoutí jasné vyjádření izraelského premiéra Benjamina Netanjahu, který na svém facebookovém profilu uvedl: „Izrael plně podporuje zásah prezidenta Trumpa proti používání chemických zbraní v Sýrii. Izrael také vítá spoluúčast britské premiérky Theresy Mayové a francouzského prezidenta Emanuela Macrona na tomto zásahu.“ Izraelského předsedy vlády plně chápu.

Putin kdysi veřejně prohlašoval, že Židovský stát je jeho spojencem v boji proti terorismu. Je pravdou, že s ním Netanjahu opakovaně jednal, a z pragmatického hlediska mu rozumím. Izraelští představitelé nemohou přehlížet ruskou přítomnost v Sýrii. Nicméně opakovaně upozorňovali kremelského vládce, že působnost ruských spojenců - militantního islamistického hnutí Hizballáh a Iránu v této oblasti a blízko izraelských hranic je pro Izrael nepřijatelná.

Nelze se jim divit, Hizballáh a Irán popírají existenci Židovského státu a vyhrožují mu zničením. Putin sice slíbil, že iránská armáda a také bojovníci Hizballáhu nebudou v Sýrii hrozbou pro Izrael, ovšem skutečnost je jiná. Vojáci elitních iránských revolučních gard a tenoristé z Hizballáhu posilují svoji přítomnost blízko izraelských hranic, a nabízí se otázka proč? Vždyť islámský stát je podle Rusů už téměř poražen, tak proč se tu soustřeďují tihle spojenci syrského prezidenta Bašára Asada? Nabízí se logická odpověď, že Iránci a hizballáhisté chystají útok proti Izraeli.

Ten si to ovšem nenechá líbit. Jistý izraelský premiér dal kdysi v situaci ohrožení své země důrazně najevo, že Izrael není Československo v roce 1938 a bude se bránit proti jakémukoliv nepříteli za každé situace. Izraelci už také několikrát upozornili, že Hizballáh a Irán jsou pro ně větším nebezpečím než islámský stát, protože ten primárně usiluje o likvidaci v jejich pojetí vlažných muslimů, kdežto pro ony zmíněné zločinné síly je prioritou zničení Izraele. Mají však smůlu, jeho obyvatelé se rozhodně nebudou chovat jako ovce jdoucí bez odporu na porážku.

Vztahy Izraelců a Rusů evidentně ochladly. Vina je ovšem na ruské straně, která sice Židy několikrát ústně podpořila, avšak slova jaksi nenásledovaly skutky. A nelze se divit tomu, že Jeruzalému došla trpělivost.

K smíchu jsou také někteří údajní čeští stoupenci Izraele. Ti se pasovali na jeho přívržence, ovšem jakmile ten se postavil proti ruským zájmům, tak je zle, najednou nadávají Izraelcům do „židáků“ apod. Z toho je patrné, že jim ve skutečnosti na Židech nezáleží a nezáleželo, ale slepě slouží Moskvě.