Souhlasím se starostou Prahy 6 Ondřejem Kolářem, že dokud Rusové nepřestanou používat normalizační slovník, tak se s nimi nebude bavit. Líbí se mně také jednoznačný postoj vedení této pražské městské části, která dala jasně najevo, že socha bude vyčištěna jen tehdy, pokud si ji Rusové odvezou na své velvyslanectví v Praze.

To je správný důrazný postup. Vysvětlím. Koněvův památník v Praze 6 nespadá do kategorie válečné hroby, které jsou chráněny mezistátní dohodou mezi Českou republikou a Ruskou federací a mezistátními úmluvami. Je tedy čistě na rozhodnutí vlastníka, v tomto případě pražské šesté městské části, kterou zastupuje demokraticky zvolené zastupitelstvo, jak se svým majetkem naloží. V tomto duchu také české ministerstvo zahraničních věcí informovalo ruské velvyslanectví. Tedy, že lituje vandalského činu a posprejování sochy, ale stát u nás, až na výjimky, nemůže zasahovat do svrchované působnosti místních samospráv. Nejsme v Rusku, kde se vše řídí z Kremlu. To by si měli Rusové uvědomit. Vlastnické právo je nezpochybnitelné a proto jedině Praha 6 má právo rozhodnout o budoucnosti pomníku.

Česká strana se ovšem o válečné hroby sovětských vojáků stará vzorně a to je dobře. Tito lidé neřešili nějakou politiku, ale bojovali za matičku Rus proti netvorovi, který chtěl zničit jejich zemi. Navíc často umírali zbytečně po nesmyslných rozkazech svých velitelů. Jenomže Rusové prakticky nepečují o hroby českých legionářů v Rusku, kteří bojovali proti bolševickému moru a rovněž nebrání jejich vandalskému ničení. Takže nemají žádné morální právo peskovat českou stranu kvůli Koněvově soše.

Uvědomme si, že příchod 1. ukrajinského frontu do již osvobozené Prahy nepřinesl svobodu, ale represe a teror vůči československým občanům. S Koněvovými jednotkami totiž dorazily i oddíly SMĚRŠ, které zatkly a unesly stovky československých občanů do sovětských gulagů, kde mnozí z nich v nelidských podmínkách zemřeli. Jednou z obětí byli armádní generál Sergej Vojcechovský. Maršál Koněv o tom nemohl nevědět.

Ivan Stěpanovič Koněv má za sebou také velmi temnou minulost z ruské občanské války na přelomu dvacátých let. Jako politruk Rudé armády, tedy nikoliv velitel, se podílel na brutálním potlačení rolnických povstání v severním Rusku, při kterých rudoarmějci použili proti civilistům včetně žen a dětí bojové otravné plyny. Tisíce lidí přitom zahynuly. Jejich krev je i na Koněvových rukou. Proto by mně odstranění jeho sochy v žádném případě nevadilo.

Zdroj ZDE.