Tato Venezuelka už před pěti lety, stejně jako miliony jejich krajanů, uprchla ze své vlasti a nyní žije v České republice, kde si našla i přítele. Její svědectví lze rozhodně brát vážně. Vyprávěla, jak kvůli nesouhlasu s vládou byla vyhozena z práce, jak jí umřela teta, protože nesehnala léky, které dříve byly běžně dostupné. A stejné problémy měl i její bratr, jenž marně dva týdny hledal potřebné léky. Svým příbuzným se snaží posílat peníze, ale jde to jen těžko, legálně to není možné a tak to musí jít přes prostředníky.

Viníkem zdejší katastrofální situace je podle ní jednoznačně prezident Nicolas Maduro, který neváhá fyzicky likvidovat své odpůrce. Jeho bojůvky mimo jiné zastřelily stovky studentů, kteří proti jeho vládě protestovali. Dále nechal zmasakrovat bezbranné indiány na hranicích s Brazílií jen proto, že se do země snažili dostat humanitární pomoc, kterou on blokuje.

Maduro je rovněž napojen na zločinné drogové kartely, a místní narkobaroni tak vědí, že jim v podstatě nehrozí žádné nebezpečí. Půvabná slečna Del Toro rovněž uvedla, že Maduro sice svádí všechny problémy na jiné, například na USA a Kolumbii, ale lidé už mu nevěří.

Nelze se divit, když například masivní blackout, který před několika dny odřízl Venezuelu od elektřiny, byl podle Madura nejdříve dílem kybernetického útoku z USA a později nějakého novináře. Odborníci mu ovšem správně namítli, že hackerský úrok na zastaralou venezuelskou energetickou sít není možný, protože ta není napojena na internet.

Stejně tak sankce USA nejsou tím rozhodujícím faktorem, který zavinili totální kolaps země. Ono se nelze divit, když například do čela venezuelské ropné státní společnosti byl jmenován generál, který o tomto oboru nic neví. A tak tomu bylo i v jiných státních firmách. Navíc venezuelští levičáci pouze brali peníze z těžby ropy, ze kterých platili různé sociální programy, avšak jaksi zapomněli financovat údržbu a obnovu těžebních technologií. Jak typicky socialistické, utrácet bez ohledu na důsledky, kterými logicky byl výrazný pokles těžby černého zlata.

A je tady ještě jeden důležitý moment, sankce USA proti Venezuele, začaly v roce 2015 za prezidenta Baracka Obamy. Ovšem vážné ekonomické potíže této jihoamerické země začaly prokazatelně už v roce 2013, tedy o dva roky dřív. Je proto otázkou, jak mohly americké sankce působit na venezuelskou ekonomiku zpětně.

V každém případě doporučuji si onen rozhovor s mladou Venezuelkou přečíst. Ona si evidentně nevymýšlí, neutekla ze své vlasti bezdůvodně a ráda by se do ní vrátila. Já si moc přeji, ať se jí to brzy podaří.