To totiž dalo najevo, že se mu nelíbí současné uspořádání Evropy, které lze ovšem změnit jediným způsobem – válkou. Například výhružky předsedy zahraničního výboru ruské státní Dumy Konstantina Kosačeva ukrajinským scénářem Lotyšsku svědčí o tom, že nikoliv. Je to stejné, jako když Adolf Hitler a jeho pochopové hrozili Československu v roce 1938 kvůli údajnému útisku německé menšiny vojenským útokem.

Již soudruh bývalý kágébák Vladimír Putin litoval rozpadu Sovětského svazu, který považuje za největší geopolitickou chybu v historii. Jeho poradce pak vyhrožoval Estonsku a Lotyšsku válkou kvůli ruské menšině, Kosačev pak kvůli tomu samému varoval Lotyšsko před ukrajinským scénářem. Po parlamentních volbách, které vyhrály prozápadní síly, se násilím hrozilo z Moskvy rovněž Moldavsku.

To všechno jsou důkazy toho, že Rusko se nesmířilo se ztrátou svého postavení v této oblasti a snaží se ho i za cenu válek, násilí a teroru získat zpátky. Problém ovšem je, že o nějakou kremelskou knutu obyvatelstvo Pobaltí a dalších dříve Ruskem okupovaných zemí ve velké většině nestojí. Rusové tedy nemají jinou šanci než začít válčit za pomocí svých pátých kolon.

Je to další důkaz toho, že Moskva převzala nacistický scénář od Adolfa Hitlera ze sudetské krize na podzim roku 1938. Československo se stalo terčem německých provokací a násilností. V obou případech se stal záminkou neexistující útlak národnostní menšiny, v našem případě německé, nyní ruské. V obou případech německý či ruský agresor vyslal na cizí území ozbrojené násilníky a tvrdil, že on s tím nemá nic společného, protože na území sousedního státu zuří občanská válka, kterou vedou tamní utiskovaní lidé.

Hlavní město Lotyšska Rigu jsem kdysi navštívil, je moc krásná. Na stáncích převažovaly noviny, časopisy, televize a rádia v ruštině. Samozřejmostí je ruské školství. Rusové mohou mluvit svoji řečí na úřadech i u soudů. Problém však je v tom, že ruská menšina chce uzákonit ruštinu za druhý oficiální jazyk v zemi. Tuto možnost ovšem obyvatelé Lotyšska demokraticky odmítli velkou většinou v lidovém referendu v roce 2012.

Na vysvětlenou je nutné dodat, že obyvatelé pobaltských republik se stali za dob sovětské respektive spíše ruské okupace terčem brutální rusifikace. Tak některé předměty na základních školách se litevští, lotyšští a estonští žáci učili v ruštině, na tamních univerzitách musely být diplomové práce vypracovány v ruském jazyce a často se místními jazyky lidé nedomluvili ani na úřadech. To dokazuje scéna z hlavní tallinské pošty v roce 1987, kde jako odpověď na dotaz v estonštině zařval na nebohého zákazníka úředník za přepážkou, ať mluví jako člověk, tedy rusky. Nutno dodat, že něco takového se nestalo ani v Praze za Protektorátu, že by člověk na hlavní poště v Jindřišské ulici musel mluvit německy. S češtinou si tam i za těchto neblahých okupačních dob vystačil.

Jen v prvním okupačním roce v letech 1940 – 41 povraždil rudý stalinistický režim na 34 000 Lotyšů, 60 000 Estonců a 75 000 Litevců. Nutno dodat, že velkou většinu příslušníků represivního komunistického gestapa NKVD, které mělo tento teror na svědomí, tvořili etničtí Rusové. Takže obecné nedůvěře v Rusko se u Pobalťanů nelze divit. A pokud by se v Lotyšsku objevil jen jediný neoznačený zelený mužíček s kalašnikovem, pak musí být reakce Západu velmi tvrdá a pro tyto teroristy likvidační. Rusko si musí uvědomit, že NATO nestrpí jim rozpoutané násilí v jeho členské zemi.

Nyní by však měl na Ukrajině nastat mír, což je dobře. Někteří odborníci to vysvětlují tím, že stav Ruska je ve skutečnosti katastrofální a dlouhá válka se vymyká jeho možnostem, což si Putin ve skutečnosti i přes silácká slova uvědomuje. Ono stačí si vzpomenout na chátrající ruské nemocnice nebo zastaralou infrastrukturu.

Normálního člověka napadne, když tedy Rusové jsou tak bohatí, proč nedají peníze do zdravotnictví, modernizací silnic, železnic atd. Vždyť i podle ruských údajů potřebuje 30% tamních železnic okamžitou zásadní rekonstrukci. Odpověď je jednoduchá, asi proto, že je nemají. Rozumím tomu tedy tak, že i takové mírně náročnější uvažování je mimo schopností rusofilů.