Scházení se s ruskou hlavou státu, je pragmatická nutnost a předseda izraelské vlády Benjamin Netanjahu to dobře ví. Z hlediska a jeho země neexistují v Sýrii síly dobra, ale pouze izraelští nepřátelé, kteří se shodují v jednom – Židovský stát je třeba zničit. Ano, je třeba s Ruskem jednat, ale také je třeba bouchnout do stolu, když je to potřeba. A Netanjahu opakovaně Putinovi zdůraznil, přítomnost Iránu a Hizballáhu v Sýrii jako spojenců prezidenta Bašára Asáda, je pro nás nepřijatelná, protože ohrožuje naši národní bezpečnost.

A Izrael také podle toho jedná. Cíleně v nestabilní sousední zemi útočí na šíitské radikály z Hizballáhu, kteří mají na svědomí často i bestiální vraždy izraelských civilistů. Není to tedy tak, jak napsal Jiří Weigl z Institutu Václava Klause, že Izrael útočí v Sýrii, kdy se mu namane. Izraelská armáda neprovádí protiteroristické operace jen tak ze zábavy, ale z důvodu své bezpečnosti. Izrael nefandí žádné ze syrských bojujících stran, avšak na prvním místě je pro něj ochrana vlastní bezpečnosti. Netanjahu to opakovaně dává Putinovi otevřeně najevo, ten to bere na vědomí, a ruská armáda se vyhýbá střetu s IDF. Ruský prezident se akorát jednou vzmohl na chabý protest, když prohlásil, že Izrael by měl respektovat územní integritu Sýrie. Ale to bylo všechno, nic víc nepodnikl.

Vážím si proizraelských postojů českého prezidenta Miloše Zemana a shodli bychom se i na přesunutí českého velvyslanectví z Tel Avivu do hlavního města Izraele Jeruzaléma. Ale on by si měl vzít příklad z Benjamina Netanjahua, který i při jednáních s představiteli velmocí se chová jako představitel suverénní země, jejíž zájmy hájí, a nikoliv jako vazal. To bohužel činí Zeman, který hrbí hřbet před Moskvou i Pekingem a čínskému prezidentu píše lokajské a servilní dopisy.