„V říjnu 1939 byl zákrok policie proti demonstrantům v Praze přiměřený. Ti lidé narušovali veřejný pořádek a přitom dělníci potřebovali klid ke své práci pro Třetí říši. Něco takového jsme nemohli tolerovat. Kdybychom se se chovali jako bestie, tak bylo mrtvých daleko víc, než jenom dva. Ano, sloužil jsem tehdy jako mladý třiadvacetiletý člověk u říšské ochranné policie, tedy Schutzpolizei a později u gestapa. Dělal jsem to nejlepší pro Německo a nikdy jsem neporušil žádný zákon,“ vzpomínal na své působení v českém hlavním městě třicet let po válce Gerhard Müller.

Něco takového je samozřejmě absurdní, ovšem šéf zločinecké organizace KSČM Vojtěch Filip a bývalá rudá policejní mlátička Zdeněk Ondráček tvrdí něco podobného, zákony jsme neporušovali, za své tehdejší chování se nestydím, a o žádné omluvě neuvažuje. Pak ať se nediví, že proti němu lidé demonstrovali v ulicích českých a moravských měst a reakce jsou vůči němu pochopitelně i velmi ostré. Ondráček nakonec sám odstoupil z funkce šéfa kontrolní komise GIBS, prý kvůli tomu, že jeho rodina čelí výhrůžkám. Není mně ho líto ani v nejmenším.

Připomínám, že komunisté mučili i děti. Ve vězení je věšeli za nohy, surově je mlátili před matkami, aby z nich vynutili přiznání. Jsou případy, kdy zmrzačili malou holčičku, která pak do smrti nemohla chodit, a čtrnáctiletému děvčeti vymlátili zuby. Potomkům soudruha exesenbáka nic takového nehrozí.

Vrcholem bylo Ondráčkovo srovnání s osudem Milady Horákové poslancem Jiřím Bláhou z hnutí ANO. No, to už tady rozebrali jiní. Kdyby tomu tak bylo, tak soudruh jaksi není poslancem parlamentu, ale byl by za mřížemi a v cele smrti čekal na svůj osud. Ale my holt nejsme jako oni. Jenomže komunisté si začínají moc vyskakovat, takže bude třeba je důrazně umravnit.

Jan Ziegler