Je vnitřní záležitosti demokraticky zvolené varšavské vlády, koho si pozve na svoje území. Drtivá většina Poláků také tento záměr podporuje. Cizinci, kteří vůbec neznají polské dějiny, ovšem jen těžko mohou posuzovat tuto žádost. Pravdou je, že Rusko je v Polsku vnímáno právem velmi negativně a Poláci považují 8. květen nikoliv za den ukončení II. světové války, ale za výročí nové okupace. A proto jej také neslaví. Polsko bylo více než 120 let rozděleno na tři zábory ruský, pruský a rakouský a národnostní útisk polského obyvatelstva byl v tom ruském nejkrutější.

Nedávno vyslalo NATO do Pobaltí na 4000 vojáků vícenárodnostních jednotek jako záruku toho, že zdejší členské státy Litva, Lotyšsko a Estonsko jsou plnohodnotnou součástí aliance, která je bude bránit proti každému napadení. Jejich obavy před možnou ruskou agresí jsou pochopitelné. Společně s Polskem dají pobaltské republiky dohromady asi 120 tisíc vojáků, proti kterým stojí zhruba 300 tisíc vojáků ruského Západního vojenského okruhu. Ti zde tak mají více než dvojnásobnou převahu. Tato čísla jsou jasným důkazem toho, že Západ nemá v úmyslu napadnout Rusko, protože útok s takto nepočetnými armádami by byl sebevraždou.

Varšava se bojí o svoji bezpečnost, a tak požádala USA o pomoc. Je pravdou, že každý si rozmyslí napadnout zemi s americkými vojenskými jednotkami. Polsko není hloupé a chce se pojistit proti možné agresi. Má na to právo, a pokud s rozmístěním zahraniční armády souhlasí jeho z demokratických voleb vzešlá vláda i parlament, pak je vše v pořádku.

Rusko by se také nemělo jenom rozčilovat, ale udělat vstřícný krok vůči Polsku a Pobaltí a dát najevo, že nemá agresivní úmysly vůči sousedním státům. Jenomže žádné takové pozitivní gesto neudělalo. Místo toho posiluje svoji armádu u hranic s pobaltskými republikami a pořádá vojenská cvičení simulující útočené operace proti svým sousedům.

Jan Ziegler