V současné době je totiž důkazy usvědčují ze lži. Třeba tvrzení, že Plzeň osvobodili povstalci, kteří 5. května 1945 obsadili radnici a vysílač rozhlasu, je hodně zjednodušené. Tito lidé svoji odvážnou akcí hodně riskovali a za svoji statečnost si zaslouží velké uznání. Ve městě však byla silná německá posádka o téměř osmi tisících mužích, vedena generálporučíkem Georgem von Majewskim, která se odmítala vzdát povstaleckému vedení. Díky obratné diplomacii zástupců Revolučního národního výboru se podařilo zabránit masakrům, které hrstce českých ozbrojenců hrozilo, Česká strana mimo jiné blafovala, když německému velení tvrdila, že má v ulicích na dvacet tisíc dobře ozbrojených mužů a němečtí vojáci proto zůstali v klidu.

Plzeňané samozřejmě dobře věděli, že je štěstí může opustit a tak vyslali vstříc Američanům několik spojek, z nichž jedna se k nim dostala a o den později vstoupily americké jednotky, vojáci 16. obrněné divize, 2. pěší divize a 97. pěší divize spolu se 17. belgickým praporem fyzilírů, do města. Bylo to právě včas, protože generál Majewski začal povstalcům vyhrožovat, že proti nim tvrdě zakročí. Nakonec mu nezbylo, než se zhruba ve dvě hodiny odpoledne vzdát americkému podplukovníku Percy H. Perkinsovi (důstojníka v generálské hodnosti, jak německý velitel ke kapitulačnímu aktu požadoval, neměli Američané k dispozici). Krátce poté se před přítomnými včetně své manželky generál von Majewski zastřelil, když předtím ze šuplete u pracovního stolu vytáhl nepozorovaně svoji pistoli.

Američané také v Plzni zlikvidovali některá zbývající ohniska německého odporu, například na Klatovské třídě nebo odstřelovače na věži chrámu sv. Bartoloměje, a zajali tisíce německých vojáků. Tyto události jsou zadokumentované mimo jiné na fotografiích a natočené na filmových záběrech, které jsou k vidění v plzeňském muzeu generála George Pattona. Nebýt spojeneckých vojáků, tak to s povstalci dopadlo hodně špatně a mrtvých mohlo být mnohem víc.

Tady je třeba zdůraznit rozdíl proti situaci v Praze, kde rovněž vypuklo protinacistické povstání. Zatímco v Plzni se generál Majewski zatvrzele odmítal vzdát povstalcům a kapituloval až před Američany, v metropoli Česká národní rada v čele s předsedou Albertem Pražákem a vojenským velitelem povstání generálem Karlem Kutlvašrem uzavřela 8. května v 16 hodin s velitelem německých jednotek bojujících v Praze generálem Rudolfem Toussaintem dohodu o zastavení bojů a odchodu německých jednotek z hlavního města směrem k americkým liniím. Drtivá většina německé armády dohodu respektovala a ještě v podvečer přestala válčit a začala se z metropole nad Vltavou stahovat. I z toho důvodu slavíme 8. května jako den vítězství nad nacismem oprávněně.

Další lží je tvrzení, že Američané nedovolili plzeňským povstalcům jít Praze na pomoc. No, několik aut s bojovníky z Plzně se do hlavního města nakonec dostalo. Ale jádro problému je jinde. Mezi Rusy a Američany došlo k dohodě o demarkační linii na území Čech zhruba na čáře Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice. Sovětský vůdce Stalin neměl zájem na tom, aby většinu našeho území osvobodili západní spojenci a proto zamítl návrh velitele 3. americké armády generála George Pattona, že se svými vojáky bude dále postupovat povstalé Praze na pomoc. Američané byli schopni do ní dorazit už 6. května večer a mohly tak být ušetřeny stovky lidských životů. Velení Rudé armády dokonce lhalo západním spojencům s tím, že operace na osvobození Prahy již začala, což nebyla pravda.

Ale teď zásadní věc. Součástí dohody o demarkační linii bylo i ustanovení, že ani z jedné strany ji nesmí bez souhlasu té druhé překročit jakékoliv ozbrojené jednotky. A to se týkalo nejen západních spojenců, ale i českých vojáků a povstalců. Rusové však žádný takový souhlas nedali, a byli to oni, kteří zakázali českým letcům ve Velké Británii přiletět na pomoc Praze s tím, že je to jejich operační území a mohlo by dojít ke zmatkům. Takže řeči o tom, že Američané zakázali českým vojákům a letcům přijít na pomoc Praze, je nehorázné a absolutně lživé. Ti pouze dodrželi platnou dohodu.