Děkuji webu ztis.cz za objektivní hodnocení (viz). Někteří zdejší diskutující přirovnávají útoky Palestinců proti obyvatelům Izraele k partyzánskému boji. Sorry, ale najíždění auty do bezbranných civilistů včetně žen a dětí, pumové útoky v kavárnách, či bodání nožem do náhodně kolemjdoucích nejsou žádným partyzánským bojem, ale sprostým terorismem. To je jako kdybychom my za II. světové války uznávali za hrdinné protinacistické odbojáře ty, kteří nebojovali s německými vojáky, ale masakrovali civilisty či rabovali. My to neděláme, protože víme, že takoví lidé nebyli žádní hrdinové, ale naopak zbabělci a zločinci.

A stejně tak tomu je v Izraeli, kde ti, kteří zákeřně přepadají nevinné civilisty, nejsou žádní hrdinové boje za svobodu Palestinců, ale obyčejní zbabělí zločinci a vrazi. V Izraeli jsem byl a vím, že všichni Palestinci nejsou stejní, i já mezi nimi poznal slušné lidi. Také si vážím postoje starosty palestinské obce Khobar, odkud pocházel Jusef, Ezzata Badwana, který jeho čin odsoudil jako nepřijatelný.

Jenomže tyto hlasy jsou na palestinské straně v menšině. Naopak převažují výbuchy radosti nad zabíjením Židů. Například jakási Rada lidového odporu v Gaze tento útok přivítala jako adekvátní odpovědi na zločiny okupace. Také vedení palestinské samosprávy vyplácí příbuzným těch, kteří zahynou při teroristických útocích proti Izraelcům, odškodné. Při útoku byl ovšem zabit jednatřicetiletý Jotam Ovadia, otec dvou malých dětí, který nikomu neublížil, akorát byl v nesprávný čas na nesprávném místě. Radost z jeho vraždy je hnus. Palestinský útočník Jusef byl nakonec zastřelen ozbrojeným osadníkem. Chápu to, ovšem jsem dalek z toho, abych se z jeho smrti radoval a pořádal kvůli tomu lidové veselice.

Jan Ziegler