Velmi úsměvně na mne zapůsobilo hodnocení naší soběstačnosti panem docentem Douchou a to přepočtem soběstačnosti na tuny zemědělské biomasy s konstatováním „že na tom nejsme vůbec zle. Fakticky se tu vyrábí (nevím, kdo vyrábí biomasu, poznámka autora článku) o 30 až 40 % více té biomasy, než jaká je každoroční domácí spotřeba.“ Opět se objevuje po letech super znalec na biomasu, jako byla místopředsedkyně Zelených, Kateřina Jacques v pořadu Jana Krause „Uvolněte se prosím“. Pan docent Doucha by měl konečně vyrazit na venkov a seznámit se s tou biomasou, která zajištuje potravinovou bezpečnost (je většinou mulčovaná, nebo na kompostech, poznámka autora článku). Je to přímo ubohost mystifikovat obyvatelstvo slovy, „celková míra soběstačnosti České republiky ve výrobě zemědělských surovin tak vysoce převyšuje kýžených 100 %“. Toto konstatování mně připadá jak konstatování pod vlivem omamné látky či nesmyslné podceňování naši populace. Jeho dlouholeté prosazování  extenzivního hospodaření pod rouškou nepodložených pomluv o u nás převažujícím průmyslovém zemědělství, které škodí životnému prostředí, vodě, či biodiverzitě je opět lží, jelikož je vše opačně. Mluvit o těch, kdo nehospodaří na půdě, že zvyšují úrodnost naší půdy, je obrovský blábol. Půda naopak zvyšuje svoji úrodnost pokud se na ní hospodaří a pravidelně hnojí chlévskou mrvou, střídají se plodiny v 6-ti až 7- mi honném osevním postupu. Tento docent teoretik už hodně let svými neodbornými a od stolu vyfantazírovanými názory škodí českému zemědělství. 

Realitou je to, že naše soběstačnost je podle jednotlivých komodit přibližně následující: 

• zelenina cca 27 %
• ovoce cca 33 %
• brambory cca 60 % ve slupce, ale jen 40 % včetně zpracovaných produktů z brambor, 
• mléko cca 90 % včetně všech výrobků z mléka do pekárenských a cukrárenských výrobků 
• vepřové maso cca  39 %
• drůbeží maso cca 57 %
• vejce cca 56 %
• hovězí maso více než 100 %, ale spotřeba klesla z 24 kg/osobu a rok na 7,8 kg na osobu a rok.

Další pokles soběstačnosti může nastat v letech jakýchkoliv výkyvů například v počasí (podnebí) či obchodních sporech velmocí. Tyto skutečnosti mohou způsobit velký problém i v oblasti suverenity našeho státu. Být ne z důvodu nevhodných výrobních podmínek, ale z důvodu špatné hospodářské činnosti státu v zemědělství či potravinářském průmyslu v tak velké míře jako jsme dnes závislí na okolních státech je obrovská nezodpovědnost, až šlendriánství velké části našich politiků. Zásadní zvyšování podpor či dotací neřeší vůbec nic. Pokud je obchod v rukou těch, kteří k nám potraviny vozí a u nás prodávají, jsou jen transferem do těch států, které mluví o „jednotném trhu“, který nikdy neexistoval a nikdy existovat nebude dokud se všechny podpory a dotace nezruší a bude trestné pokud je někdo bude skrytě používat. 

Moje přání ke zrušení všech dotací však země staré EU 14 těžko někdy připustí, jelikož by konečně skoncovalo ovládaní našeho trhu a soběstačnost by rostla bez jakýchkoliv zásahů prostřednictvím zákona o potravinách. Současný stav velmi vyhovuje státům, které u nás prostřednictvím nerovnoměrných dotací ovládají náš trh s potravinami a dělají z nás kolonii. 

Ing. Zdeněk Jandejsek, CSc., člen Představenstva AK ČR