A pokud řečník zahrál na správnou notu, dav šel za ním, i kdyby se jednalo o sebevětší hloupost, nebo dokonce zločin.

V médiích se občas objevuje záznam z Goebelsova projevu, kdy 18. února 1943 po porážce německých vojsk u Stalingradu vyzývá německý národ k totální válce:

„Chcete totální válku? Chcete následovat svého Vůdce?“ hřímá Goebels. „Ano, ano!!!“ odpovídá zfanatizovaný dav se vztyčenými pravicemi (ZDE), aniž by kdokoliv z tohoto davu pomyslel, že totální válkou se dočkají totální zkázy Německa a dalších milionů mrtvých... Součástí tohoto davu byli vojáci, lékaři, vědci, sportovci, inženýři, učitelé, dalo by se říct elita národa. Výsledek chování tohoto davu prokazuje fakt, že míra manipulovatelnosti jedince nemá nic společného s jeho dosaženým vzděláním či postavením.

Dav se v drtivé většině případů projevuje jako nemyslící manipulovatelné stádo.

Jednou z mála výjimek bylo chování davu při listopadových událostech v roce 1989, které jsem na vlastní kůži zažil v Brně, kde jsem tehdy pracoval. Na jeden z nejzajímavnějších okamžiků si vzpomínám, jak dav reagoval na prohlášení tehdejšího komunistického předsedy vlády Ladislava Adamce, kdy řečník uvedl, že má zprávu z Prahy, kde se Ladislav Adamec zaručil, že proti demonstrantům nebude použita síla. Nejdříve se z davu ozvalo pochybné mručení s občasným pískotem, ale jakmile byla zpráva ověřena a policejní jednotky nezasáhly, stal se náhle Ladislav Adamec miláčkem davu a kdykoliv bylo zmíněno jeho jméno, dav reagoval bouřlivým potleskem.