Dvořáková řekla, cituji: "Hrozím se toho, až lidé vyjdou do ulic, protože není žádná jiná únosná alternativa toho, co by mělo následovat. Netroufám si odhadnout, co všechno se pak může stát a už teď si jen přeju, aby to, pokud je to vůbec možné, dopadlo dobře."

Rok poté zažíváme situaci, která je v mnohém podobná. Opět máme nahrávky – tentokrát kromě těch z provenience Věcí veřejných i nahrávky Béma a Janouška. Rozpoutala se vládní krize a mluví se o vyjití do ulic. Ve skutečnosti jsme se ale za uplynulý rok posunuli o dost dále. Přestože se to nemusí na první pohled zdát, to, čeho se Vladimíra Dvořáková před rokem tolik bála a co pro mnoho lidí mohlo znít přehnaně, se nyní jeví o dost reálněji.

Na 15. dubna plánuje Holešovská výzva celonárodní protest, který se bude konat na náměstích velkých měst. Následně od 16. do 21. dubna pořádá iniciativa ProAlt spolu s odbory a dalšími iniciativami celou řadu protestních akcí. Vedle toho občanské iniciativy Vyměňtepolitiky.cz, Veřejnost proti korupci a další přišly s prohlášením: Ukradli jste nám stát, vraťte ho zpátky! Požadují v něm například zřízení občanské parlamentní komise pro vyšetření napojení organizovaného zločinu a tzv. kmotrů na politiku, veřejnou správu a justici či odtajnění a zveřejnění materiálů, které shromáždila za poslední roky BIS, týkajících se aktivit lobbistů a „kmotrů“. Zároveň je třeba dodat, že ekonomická situace obyvatel se zhoršuje, jejich hněv narůstá a neutuchající příliv nových a nových kauz přilévá jen další olej do ohně.

Holešovská výzva, ProAlt i lidé kolem výzvy Vraťte nám stát buď explicitně, nebo implicitně vyzývají k tomu, aby lidé vyšli do ulic. Např. Jan Štern z Veřejnosti proti korupci se v souvislosti s kauzou Janouška a Béma ve svém nedávném blogu ptal, co budeme dělat, když veřejnost konečně vyjádří svoji nespokojenost a zaplní ulice. Vzápětí si pokládá otázku, co v takové situaci budeme po politicích chtít, a hned si na ni také odpovídá. Svůj text končí tím, že bude zapotřebí více plných Václaváků, aby politikům došlo, že nemají jinou šanci, než na požadavky lidí na náměstích přistoupit. A když se občané neprobudí a nezačnou být aktivní, pak prý sbohem demokracie.

Je to zvláštní. Na jedné straně se Vladimíra Dvořáková děsí toho, až lidé vyjdou do ulic a na druhé straně k tomu naopak řada iniciativ vyzývá a burcuje. Obávám se, že základní nedorozumění spočívá v tom, že každý z nich, když mluví o vyjití do ulic, má na mysli trochu jiný lid, který by je měl zaplnit. A z toho vyplývá i odlišná představa toho, jak by takové demonstrace občanů mohly vypadat. Dvořáková se nejspíš bála spontánního nekontrolovatelného vzedmutí lidí, které má sice obrovskou energii, ale zároveň představuje velké nebezpečí. Najednou máte v ulicích statisíce, které pod tlakem stále horší ekonomické situace, neblahých vyhlídek, politické frustrace a pocitu, že toto je jediná cesta jak něco zlepšit, zaplní náměstí a požadují změnu. A to změnu rychlou a okamžitou. Nebezpečí takové situace je zjevné. Revoluční vřava může přinést leccos a vždy existuje riziko, že dav ovládne někdo, kdo příliš neoplývá demokratickým smýšlením. Popř. se může stát, že se i dobré úmysly v důsledku překotnosti a nedomyšlenosti změn časem zvrhnou.

Na rozdíl od Dvořákové vidí Jan Štern v tom, že lidé obsadí Václavák záchranu demokracie. Nedivil bych se ale, kdyby v jeho úvahách na náměstích demonstrovali pouze samí městští středoví voliči jako v době televizní krize či v případě iniciativy Děkujeme, odejděte. Co když tam ale přijdou lidé, kteří o sobě běžně vědět nedávají? K volbám nechodí, o většině různých iniciativ nikdy neslyšeli, natož aby podepisovali jejich petice. Ale čeho je moc, toho je příliš, takže jednoho dne jim dojde trpělivost a do ulic vyjdou. Protože jde ale o jiný typ lidí a i situace, která je do ulic vyžene, je odlišná, jsou namístě spíše obavy Vladimíry Dvořákové.

Je možné, že ta chvíle, které se Dvořáková tak bála, ještě nenastala. Zároveň by podle mne byla chyba podceňovat mobilizační potenciál Holešovské výzvy. Když v březnu konala své demonstrace, podařilo se jí na veřejná prostranství přivést několik tisíc lidí. Od této doby se stala celospolečensky známou. Tiskne a distribuuje statisíce letáků a plakátů po celé ČR. Navíc další a další kauzy a nahrávky jí hrají do karet.

Zkusme se ještě zamyslet nad tím, zda existuje nějaká šance, jak využít občanské vzedmutí lidu k tomu, aby se u nás věci začaly měnit, a zároveň se vyhnout tomu, před čím varovala Vladimíra Dvořáková. Jedna z cest může spočívat v tom, že se Holešovská výzva, ProAlt, odbory, iniciativy kolem výzvy Vraťte nám stát a další pokusí najít průsečík mezi tím, o co usilují, a začnou vystupovat společně. Nechci podceňovat odbory, ProAlt ani výzvu Vraťte nám stát, ale rozesílá někdo z nich denně desetitisíce letáků do všech koutů republiky? Zakládají jejich příznivci živelně a spontánně koordinační centra v desítkách různých měst? Aktivita a odezva, kterou Holešovská výzva u občanů vyvolala, je značná. Toto hnutí představuje nemalé nebezpečí, přesto by bylo chybou jím pohrdat a ignorovat je. Pokud se ostatní subjekty budou tvářit, že je Holešovská výzva fuj, mohou být nepříjemně překvapeni, kdyby se ukázalo, že je to právě ona, kdo má širokou lidovou podporu. 

Publikováno se svolením vydavatele.