Jeho geniální vzkaz občanům je srozumitelný. Pojďme vytvořit vládu z odborníků, nabídnu pozice těm nejlepším ze všech politických stran. Pojďme spolupracovat, makat společně, budeme se mít lépe. S tím ale nemohou další politické strany zákonitě souhlasit, protože by byly ještě méně viditelní, než jsou. A jejich odborník by byl součástí Babišova týmu. Tím jsou zahnány do kouta s jediným přáním, schovat se do kotce opozice, kde na Andreje budou moci štěkat a cenit zuby.  V této situaci je kouzelná pozice vždy překvapeného Okamury, který během své zkušenosti v opozici pochopil, že je dobrý leda tak na ohřívání opoziční lavice svým pozadím.

Přece s člověkem, na kterého bylo podáno trestní oznámení, vládnout nebudou. Zapomínají na to, že pro běžného občana je po tolika aférách s rozkrádáním státního majetku každý politik, tak jako tak, potencionálním zlodějem. A Andrej to upřímně přiznává, všici kradú. Tím nemyslí samozřejmě sám sebe, ale my už si myslíme svoje.

Věřím tomu, že si už nikdo z přemýšlejících občanů nemyslí, že ANO je klasickou politickou stranou. Tou opravdu nikdy neměla být, nebyla a nebude. Z přízně ANO budou postupně odpadávat mediálně známé tváře, jako je třeba Stropnický, které Babiš z počátku potřeboval v rámci své líbivé mediální masáže. Budou je nahrazovat „zaměstnanci“, věrní, kteří jsou pouhým poslušným kolečkem v této Orwellovské mašinérii. Mluvil jsem s některými nižšími funkcionáři ANO a myslím že už pochopili, kde je jejich místo. Když se jim poštěstí, budou mít selfie s vůdcem, a to jim snad nějaký čas oblaží jejich pochroumaný pocit důležitosti. Nikdy nebudou důležití, důležitý bude jen systém, protože místní buňky prostě mají blíž k obyčejným lidem. A pokud nebudou v souladu se systémem, budou vyměněni za jiné kolečko.

To není kritika pana Babiše, není. On prostě je mimořádně schopný a energický manipulátor. Postupně a nenápadně, možná někdy i nápadně, se ze strany stane Firma. Každá soukromá firma má Orwellovský charakter, musíte chodit do práce, jste pod dohledem, musíte následovat vizi majitele a poté si odnesete výplatu. U firmy nám to nevadí, počítáme s tím a podřídíme se.  Ale to Andrejovi Babišovi nestačí, má vždy mnohem odvážnější vize.

Prvním krokem je ovládnutí vlády a on si počká, poté ovládne celou Českou republiku. A je nesmírně těžké tomu zabránit. Používá velmi účinné, brutální zbraně. Protože je velmistrem klamu a šamanem populismu, vybrakoval všechny pro lid líbivé vize a vzdal to šmahem zprava doleva. Jako když vykoupíte celé hračkářství a necháte jen holé zdi. Nevadí mu vládnou s kýmkoliv, za jediné podmínky, že bude správným kolečkem na správném místě v soukolí. A už nezáleží na tom, zda je někdo, nebo byl, komunistou, extrémistou, pravičákem či socanem. Když bude „makat“, je příslušnost nedůležitá. Tradiční, historická pravo-levicová struktura parlamentní demokracie teď ztratila smysl, Andrej vzal modrou, pravou a oranžovou, levou plastelínu do rukou a výsledkem je uplácaná duhová plastelínová koule, která obsahuje vše původní promíchané do sebe.

Problémem tradičních politických stran je, že se zasekly ve dříve osvědčených strategiích, které bezpečně fungovaly. A stále fungují na západ od nás dodnes.

Největšími tragédy jsou ovšem sociální demokraté, kteří už naslibovali všechno, co snad ve všehomíru existuje a s údivem zjistili, že krám s voliči je prostě vymetený. Není si koho koupit, jako to, co se děje? Jak to, že nefungují tak líbivá témata bezpečného zajištění stáří, bezúročných půjček na bydlení, vyšší minimální mzdy? To přece byla jistota, to vždy zabíralo.

Protože těmto slibům už dříve nikdo nevěřil, ale tak nějak to znělo lépe než pravicové sliby. Problémem sociální demokracie je to, že jim jejich bláboly Babiš vyluxoval a strana neví, co vlastně mají lidem slibovat a jak mají dále existovat.

Co bude dál? Jsme za velkým předělem od naší nemastné, neslané parlamentní demokracie v hájemství jednoho muže, Babišnátora. Člověka, který své kroky chladně kalkuluje v dlouhém horizontu a který si počká. Babiš prostě ví, co funguje a je dostatečně pružný na to, aby svou strategii uměl vždy efektivně korigovat. Moc nového, zajímavého, nebo snad čerstvého se vymyslet ani nedá a pokud ano, buďte si jisti, že si to Andrej okamžitě přivlastní a použije. Možná nás sociální demokracie ještě překvapí násobným zvýšením minimálního platu, zdarma dovolené pro všechny, každé rodině auto ze státního rozpočtu a neplacené obědy.

Jednu velkou pozitivní změnu to může přinést. A to tu, že klasické parlamentní strany vylezou ze své zažité, smrduté bažiny sebeuspokojení a sebedůležitosti a budou opravdu chtít kopat za lidi, své voliče. Že budou srozumitelnější, věrohodnější a že lídry budou lidé se schopnostmi tuto zemi v budoucnosti vést.

Jaroslav Jírek