Konflikt mezi znesvářenými zeměmi, jejichž spory se začaly vyostřovat už v 80. letech minulého století a eskalovaly po rozpadu SSSR, však trvá dodnes. Bylo sice podepsáno příměří, neválčí se, ale napětí zůstává. Důvod? Arménie nadále okupuje ázerbajdžánský Náhorní Karabach a přilehlé oblasti, které tvoří 16 procent rozlohy Ázerbájdžánu, této stabilní, ekonomicky se rozvíjející země spolupracující se Západem. Navzdory rezolucím OSN odsuzujícím okupaci i faktu, že takzvanou Náhorně-karabašskou republiku ovládanou z Arménie žádný řádný členský stát OSN nikdy neuznal, zůstává oblast v područí okupantů.

Arménie je strategickým partnerem expanzivních mocností – jak islámského teokratického Íránu, tak zejména Ruska. Od obou států získávají zbraně i zdroje, oficiálně na úvěr, který však nemusí splácet. Sousední Írán například Arménii dodává plyn hluboce pod cenou. Odplata je výhodná pro obě strany – přes Arménii totiž probíhá v podstatě veškerý zahraniční obchod a transfer zboží.

Ázerbájdžán naopak udržuje dobré politické i ekonomické vztahy se Západem a nebýt konfliktu v Náhorním Karabachu, mohli by si obyvatelé užívat ekonomický růst a prosperitu. Dle zpráv Světového ekonomického fóra (WEF) dokonce vyplývá, že je Ázerbájdžán 35. nejvíce konkurenceschopnou ekonomikou na světě a vůbec nejlepší ze zemí bývalého Sovětského svazu. V žebříčku se nachází pouze čtyři místa za Českou republikou a jedno místo za Španělskem. Až za ním se objevují velmoci jako Rusko, Polsko, Itálie či Maďarsko. Arménie se umístila až na 73. místě v pořadí. Hlavními faktory tohoto úspěchu je bezpečnost, stabilita vlády a politického prostředí. Čile tu navíc roste turistický ruch.

To vše Rusku a Íránu není po chuti, stejně jako dodávky zbraní ze zemí Evropské unie či Spojených států. Přitom právě tento způsob platí za jeden nejúčinnějších proti dalšímu negativnímu vlivu expanzivních mocností v této oblasti. Rusko a Írán se tak snaží udržet region v nejistotě a napětí, podporují tedy okupaci Náhorního Karabachu a nemají zájem o urovnání sousedských vztahů zemí na Kavkaze. Ostatně tomu nasvědčuje i to, že jimi podporovaná Arménie má rozbroje se všemi svými sousedy, kromě Íránu. Aby si Rusko i Írán udržely svůj vliv v regionu, používají k tomu samozřejmě i dezinformace a propagandu, například o údajném embargu na dovoz obranných technologií, kterou bohužel přebírají i některá tuzemská média, veřejnoprávní Českou televizi nevyjímaje.

Zbraně do částečně okupovaného Ázerbájdžánu dovážejí země z Evropské unie, USA, Británie, Izrael či Turecko, ale také Rusko. A tomu samozřejmě vadí konkurence pro jeho zbrojovky, jež jsou přímo či nepřímo kontrolovány státem. Proto ruská propaganda rozšiřuje fámy a polopravdy o různých omezeních a údajně nezákonných aktivitách západních firem. Ve skutečnosti žádné embargo na dovoz obranných technologií či zbraní do Ázerbájdžánu neexistuje ani neexistovalo. Ve skutečnosti byla pouze v červenci 1993, kdy naplno zuřily boje v Náhorním Karabachu, na žádost OBSE přijata Radou bezpečnosti OSN rezoluce č. 853, která obsahovala nezávazné doporučení, aby členské státy OSN nedodávaly do Arménie a Ázerbájdžánu zbraně a munici, které by mohly vézt k zintenzivnění konfliktu. Ozbrojený konflikt v Náhorním Karabachu skončil v roce 1994, tím rezoluce s doporučením ztratila na váze. Navíc od roku 2002 je platnost této rezoluce mezinárodním společenstvím považována za ukončenou, protože ji OSN od onoho roku neuvádí v seznamech aktivních rezolucí.

Neexistenci závazných omezení či embarga na dovoz vojenských zařízení a výzbroje do zemí kavkazského regionu potvrdila i Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu České republiky (AOBP) na podzim minulého roku: „Jde o častou chybu českých médií. Ve skutečnosti žádné závazné mezinárodní embargo na vývoz zbraní do Ázerbájdžánu neexistuje. V minulosti šlo pouze o doporučení Rady pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) z roku 1992 a rezoluce OSN z roku 1993 o tom, že by se neměly vyvážet zbraně a munice pro síly zapojené do boje v oblasti Náhorního Karabachu.“ Ostatně Spojené státy už v roce 2001 začaly s Ázerbájdžánem spolupracovat ve vojenské oblasti, včetně dodávek výzbroje a výstroje, v Evropské unii dokonce nikdy nebyla ve vztahu k Ázerbájdžánu přijata žádná opatření ani doporučení.

Jaroslav Michal