Máme skoro polovinu května a tisíce pražských firem, které byly poškozeny vládními opatřeními proti koronaviru, stále čekají na náhradu mezd svých zaměstnanců za březen. Stát, v tomhle případě Úřad práce totiž prý nestíhá vyřizovat žádosti. Možná i proto, že jsou nesmyslně složité. A možná taky proto, že se věnuje plošným kontrolám, jestli prý zoufalí podnikatelé čerpají podporu poctivě.

Je to neuvěřitelné a zvrácené. Představitelé Babišovy vlády se neustále na tiskových konferencích vychloubají, jak vše skvěle zvládají. A zatím jsou tisíce podnikatelů doslova smrtelné posteli. A ministryně Maláčová i Schillerová si v klidu vyprávějí, že je nutné podnikatele kontrolovat. Evidentně uvěřili heslu, že všeci kradnú.

Evidentně jim buď nedochází, nebo nechce docházet, že rozdávají peníze, z nichž spoustu vybírají právě od podnikatelů. Ti od státu přitom většinou skoro nic nechtějí, živí sami sebe, zaměstnávají lidi, platí daně, odvody, nejrůznější poplatky. Teď spoustě z nich stát podnikání znemožnil, byť z pochopitelných důvodů, takže je správné, aby jim také pomohl a to co nejrychleji. Dřív, než zkrachují.

Kontrolovat může potom. I když, především by měl kontroly zaměřit sám na sebe. Protože třeba miliardové nákupy roušek ministrem Vojtěchem přes podivné firmy smrdí na kilometry daleko.

Zajímalo by mě, jestli si paní ministryně Maláčová a Schillerová aspoň na chvíli zkusily představit, jak se asi cítí podnikatelé, kteří museli zavřít své obchody, hospody, kluby a další provozovny, zoufale počítají ztráty, bojují o přežití, čekají na pomoc od státu a přitom si čtou na internetu, jak se podivně nakupují roušky v Číně a současně, že je třeba podnikatele kontrolovat.

Vsadím se, že ne. Tak jim to ráda sdělím. Je to směsice zoufalství, smutku, vzteku a beznaděje. Bohužel bych si rovněž vsadila na to, že je to oběma dámám úplně jedno. Řeší totiž kontroly.