„Bidenova administrativa je plná stejných neokonů, kteří bojovali za americké války v Srbsku (1999), Afghánistánu (2001), Iráku (2003), Sýrii (2011), Libyi (2011) a kteří udělali tolik pro to, aby vyprovokovali Rusko k invazi na Ukrajinu, dalšímu geopolitickému debaklu. Pokud má Evropa nějaký přehled, oddělí se od těchto katastrof zahraniční politiky USA“.

Sachsův článek původně vyšel v poměrně málo známém izraelském časopise Tikkun, ale velice rychle byl přetištěn v řadě populárních internetových novin jako je třeba Ron Unz Rreview. Přinášíme hlavní myšlenky:

Neokonzervativní hnutí vzniklo v 70. letech kolem skupiny veřejných intelektuálů, z nichž několik bylo ovlivněno politologem Leo Straussem z Chicagské univerzity a klasicistou z Yaleské univerzity Donaldem Kaganem. Mezi neoconské vůdce patřili Norman Podhoretz, Irving Kristol, Paul Wolfowitz, Robert Kagan (syn Donalda), Frederick Kagan (syn Donalda), Victoria Nuland (manželka Roberta), Elliott Abrams a Kimberley Allen Kagan (manželka Fredericka).

Vůdčím poselstvím neokonzervativců je, že USA musí mít převahu ve vojenské síle v každé oblasti světa a musí čelit rostoucím regionálním mocnostem, které by jednoho dne mohly zpochybnit globální nebo regionální dominanci USA, především Rusko a Čínu. Za tímto účelem by americká vojenská síla měla být předem rozmístěna na stovkách vojenských základen po celém světě a USA, které by měly být připraveny vést války dle vlastního výběru.

Spojené národy mohou Spojené státy používat pouze v případě, že jsou užitečné pro účely USA. Tento přístup poprvé vyjádřil Paul Wolfowitz ve svém návrhu Směrnice obranné politiky (DPG) napsané pro ministerstvo obrany v roce 2002. Návrh požadoval rozšíření bezpečnostní sítě pod vedením USA do střední a východní Evropy navzdory výslovnému příslibu Němců, že po sjednocení Německa nebude následovat rozšiřování NATO na východ.

Neoconi prosazovali rozšíření NATO o Ukrajinu ještě předtím, než se to stalo oficiální politikou USA za George W. Bushe mladšího v roce 2008. Členství Ukrajiny v NATO považovali za klíč k regionální a globální dominanci USA. Robert Kagan uznal hrozivé důsledky rozšíření NATO. Cituje jednoho odborníka, který řekl: „Kreml se připravuje se vší vážností na ‚bitvu o Ukrajinu‘.“ Po pádu Sovětského svazu měly USA i Rusko usilovat o neutrální Ukrajinu jako obezřetný nárazník a pojistný ventil. Namísto toho neokonzervativci chtěli „hegemonii“ USA, zatímco Rusové zahájili bitvu částečně na obranu a částečně také ze svých vlastních imperiálních nároků.

Kagan napsal článek jako soukromá osoba, zatímco jeho manželka Victoria Nulandová byla v té době velvyslankyní USA při NATO za George W. Bushe Jr. V letech 2013-17 byla náměstkyní ministra zahraničí Baracka Obamy pro evropské a eurasijské záležitosti. Podílela na svržení ukrajinského proruského prezidenta Viktora Janukovyče, a nyní působí jako Bidenova náměstkyně ministra zahraničí, státu, který řídí válku na Ukrajině.

Neokonzervativní pohled na svět je založen na falešném předpokladu, že americká vojenská, finanční, technologická a ekonomická převaha umožňuje USA diktovat podmínky ve všech oblastech světa. Je to pozice jak pozoruhodné arogance, tak pozoruhodného pohrdání důkazy. Od 50. let 20. století byly USA zmařeny nebo poraženy téměř ve všech regionálních konfliktech, kterých se účastnily. Přesto v „bitvě o Ukrajinu“ byli neokoni připraveni vyvolat vojenskou konfrontaci s Ruskem rozšířením NATO, navzdory vehementním námitkám Ruska, protože vroucně věří, že Rusko bude poraženo.

Výzkumný ústav vedený Kimberley Allen Kaganem nadále slibuje ukrajinské vítězství. Skutečnosti na místě však naznačují opak. Ekonomické sankce Západu měly malý nepříznivý dopad na Rusko, zatímco jejich „bumerangový“ účinek na zbytek světa byl velký. Schopnost USA zásobovat Ukrajinu municí a zbraněmi je navíc vážně brzděna omezenou výrobní kapacitou Ameriky a přerušenými dodavatelskými řetězci. Průmyslová kapacita Ruska samozřejmě převyšuje kapacitu Ukrajiny. Ruské HDP bylo před válkou zhruba 10x vyšší než ukrajinské a Ukrajina nyní ve válce ztratila velkou část své průmyslové kapacity.

Nejpravděpodobnějším výsledkem současných bojů bude, že Rusko získá velkou část Ukrajiny, přičemž možná ponechá vnitrozemí nezměněné, nebo téměř tak, jak je. V Evropě a USA poroste pocit zmarnění z vojenských ztrát, stagflačních důsledků války a sankcí. Následné efekty by mohly být zničující, pokud se k moci dostane pravicový demagog, nebo, jako v případě Trumpa, rádoby samovládce, slibující obnovit zašlou vojenskou slávu Ameriky prostřednictvím nebezpečného zvyšování mezinárodního napětí.

Tudy cesta nevede. Skutečným řešením je ukončit neokonzervativní fantazie z posledních 30 let. Ukrajina a Rusko se musí vrátit k jednacímu stolu. NATO musí odstoupit od svého záměru přijmout za členy Ukrajinu a Gruzii, a přistoupit směnou na životaschopný mír, který respektuje a chrání suverenitu a územní celistvost Ukrajiny.

Jeffrey D. Sachs je světově uznávaný profesor ekonomie, lídr v oblasti udržitelného rozvoje, hlavní poradce OSN, autor bestsellerů a publicista, jehož měsíční novinové sloupky se objevují ve více než 100 zemích. Je spolu příjemcem ceny Blue Planet 2015, přední světové ceny za vedoucí postavení v oblasti životního prostředí, a dvakrát byl jmenován časopisem Time mezi první stovkou nejvlivnějších světových vůdců.

(přeložil a zkrátil Jan Vítek)

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele