Již v tuto chvíli je naprosto zřejmé, že se zákon musí kompletně předělat kvůli zásadním nedostatkům a lze jej bez nadsázky označit za paskvil. Nejedná o žádné dílčí, kosmetické vady, ale o naprosto zásadní až systémové. Vedle celé řady nedostatků v transpozici směrnic EU jsou zásadní výhrady k tzv. monitoringu licencí strojvedoucích a sankcím pro strojvedoucí. 

V poslední době se česká železnice stala ostrůvkem svérázného pojetí evropské legislativy a terčem amatérských pokusů o její řešení ze strany těch, kteří nemají ani potuchy o specifických zákonitostech železničního provozu a vymýšlejí opatření, nad kterými zůstává rozum stát. Provozní zaměstnanci, kterých se pak nové nápady dotýkají, právem pochybují o aktérech novinek za situace, kdy neustále bobtná Dopravní a návěstní předpis Správy železnic D1 a jeho ustanovení jsou čím dál méně v praxi aplikovatelná.  

Největším hitem novely zákona o drahách jsou sankce pro strojvedoucí jako opatření pro zvýšení bezpečnosti. Pojetí sankcí, vytržení profese strojvedoucího jako společného jmenovatele a strůjce všeho špatného při minutí převážně červeného světla návěstidla dělá z opatření nesmyslně vražený klín do celkového systému železnice, složeného z povinností a odpovědnosti všech, podílejících se na provozování dráhy a drážní dopravy včetně zabezpečovacího a dalších technických zařízení.

Aktuální zákonodárný pokus o nápravu bezpečnosti železnice působí dojmem, že naivní autoři návrhů a následně, bohužel, naši legislativci mají strojvedoucího za pubertálního rošťáka, který má zálibu v jezdění po kolejích na červenou. Vůbec jim nedochází, že právě strojvedoucí v čele vlaku je tím prvním ohroženým a pokud se klidně i nepozorností dopustí chyby, může za to zaplatit životem. Jenže právě strojvedoucí má ještě další „bonus“.  Jeho zdraví a život jsou ještě závislé na bezchybné činnosti řízení provozu, bezzávadném stavu dopravní cesty i zabezpečovacího zařízení.  

V pojetí směrnice o bezpečnosti železnic mají za bezpečnost primárně odpovídat právnické osoby – provozovatelé dráhy a dopravci. Všechny přestupky má řešit Drážní úřad (DÚ), ale zásadní otázkou je, na základě jakých podkladů, když DÚ nepřísluší šetření mimořádných událostí v drážní dopravě, které je v pravomoci Drážní inspekce (přestupky dle písm. a) a b)); navíc Drážní inspekce nemusí šetřit všechny incidenty a pak se jedná pouze o „vnitropodnikové šetření“, které vůbec nemusí být správné. Dojde tedy k absurdní situaci, že Drážní úřad bude rozhodovat na základě podkladů, které mu poskytne příslušný dopravce, popř. provozovatel dráhy. Již jen fakt, že k zákonnému ustanovení má být vydána ze strany Ministerstva jakási metodika, jak s úpravou nakládat, znamená, že se jedná o velmi pochybnou právní úpravu.

Zavedení tzv. monitoringu licencí strojvedoucích je ve vztahu k bezpečnosti pozitivním krokem, avšak provedení špatné. Zásadní problém je, že dopravce je povinen zajistit, aby „neprodleně po zahájení řízení“ byly příslušnému provozovateli dráhy oznámeny příslušné údaje, tj. okamžik zahájení řízení drážního vozidla, licence strojvedoucího a číslo hnacího drážního vozidla. Již v současnosti musí každý strojvedoucí, resp. dopravce, než vůbec vyjede, nahlásit do systému Správy železnic své mobilní telefonní číslo pro případ, že by se s ním musel dispečer nebo výpravčí  v nouzi spojit. Předkládané znění tak vytváří prostor pro obcházení zákona. Samo Ministerstvo dopravy si neurčitý pojem „neprodleně“, užitý ve směrnici o bezpečnosti železnic, vyložilo jako lhůtu 1 měsíc.  Systém by měl být nastaven tak, že dokud dopravce (strojvedoucí) nenahlásí (nezadá do systému) Správy železnic vedle čísla hnacího drážního vozidla a mobilního čísla i číslo licence, vlak neodjede! Údaje týkající se licence strojvedoucích jsou nezbytné pro účely bezpečnosti drážní dopravy i účinné prevence k předcházení mimořádným událostem v drážní dopravě, avšak předkládané znění nestanovuje, aby příslušné orgány (zejména Drážní úřad a Drážní inspekce) měly k příslušným údajům z monitoringu licencí nepřetržitý (on-line) přístup. Jedině možnost namátkové kontroly v provozu, tj. zda se na vlaku nachází právě strojvedoucí, jehož licence je zadána v systému, má smysl, to ale zákon neřeší.

Jindřich Berounský
Svaz Odborářů Služeb a Dopravy