Předně, vezmeme-li v potaz onu demokratičnost, pak ta dostala na frak v první řadě. Je známo, že o odstranění sochy maršála Koněva bylo rozhodnuto hlasováním členů Zastupitelstva městské části Prahy 6. Jisté je, že rozhodli jak rozhodli, když právě jejich rozhodnutí je v rozporu se onou demokracií. Zastupitelé totiž rozhodli vyloženě z pozice jednak subjektivního posouzení, ale především z ideologického a politického nátlaku starosty Koláře (což nepochybně zastupitelé vehementně a důrazně popírají a popírat budou), aniž by vzali v potaz, že byli zvolení občany a zastupují především jejich zájmy, nikoliv svoje. V daném případě jejich subjektivní (ovlivněné) rozhodnutí nebylo „posvěceno“ souhlasem občanů Prahy 6 a interní rozhodnutí aktérů odsouhlasení lze považovat za akt, odporující principu a zásadám demokratického rozhodování o věci veřejné.

Z hlediska právního lze odstranění sochy maršála Koněva považovat za porušení zákona hned několika paragrafů trestního zákona. Jinými slovy, zastupitelé, resp. ti, kteří rozhodovali, či se jinak podíleli na odstranění sochy Koněva se mohli dopustit trestných činů podle

§ 228 Poškození cizí věci
(1) Kdo zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou cizí věc, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.
(Socha maršála Koněva nebyla majetkem MČ Prahy 6, resp. jeho starosty a zastupitelstva, ale majetkem občanů celé MČ Prahy 6, a protože úřad MČ nemá charakter fyzické, ale právní osoby, je socha maršála Koněva majetkem obce, přesněji občanů městské části Prahy 6. V takovém případě měl být mezi občany požadován názor, zda souhlasí či nesouhlasí s odstraněním sochy.)