To by mně zajímalo, proč má zrovna Stehlíková potřebu se vyjadřovat k věcem, o kterých nic (přesného a konkrétního) neví. Že by jí Zeman někdy šlápl na kuří oko a ona se teď mstí? I když se mstí a to dost blbě, když o  tom Zeman ani neví. Nebo:

To je na tom fakt ČR tak špatně ve specializaci lékařů, že psychiatr dělá diagnózy na dálku za internisty, onkology aj.? Nebo prostě jen někteří nevědí, co je to lékařská etika a upřednostňují politiku a osobní zášť nad své řemeslo? Ale také:

Koukám, že Džamila to rozjela. Nejdřív cirhóza a demence, nyní už i karcinom jater. Stehlíková se sekla s demencí, tak to rychle zachraňuje karcinomem jater. Případně:

Jsou to fámy. Sanitka v Lánech tam byla dřív, než Zeman přijel. Nechápu, proč má ta divná Džamila důvod se stále zviditelňovat a kecat. Já věřím prezidentovu ošetřujícímu lékaři.

Umanutá, neodbytná, vtíravá, záštiplná, do morku kostí Miloše Zamana nenávidějící vševědka, psychiatrička a bývalá ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková se nejen svérázně, hlavně však  hodně trapně vyjádřila ke kritice, kterou byla jmenovaná obdařena veřejností. „Když jsem byla přesvědčená, že má diagnóza prezidenta Miloše Zemana je správná, tak jsem měla pravdu. Mlčet by byl zločin, musela jsem jednat. Hospitalizace ukázala, že měl namále, byl v akutním stavu. Ve veřejném zájmu bylo okamžitě volat o pomoc, zachraňuji život a zdraví!“ říká sebevědomá MUDr. Stehlíková.

Takže aby bylo jasno. Psycholožka ve veřejném zájmu volala o pomoc, zachraňovala život a zdraví! Tím volání o pomoc měla pomoci komu, snad ne prezidentovi Zemanovi? To jako myslela vážně? Představte si, že ano! Ty její bláboly, které pronesla jako diagnózu o nemoci prezidenta Zemana měly prý někomu pomoci. Jak si tu pomoc M. Zemanovi vůbec představovala?  Stejně, jako onu diagnózu, tedy na dálku? Má snad paní psycholožka mimořádné nadání, že nějakými prognózami vysloví fantasmagorickou diagnózu, která by měla nemocného, notabene na dálku vyléčit, případně zachránit? Nebo má snad paní psycholožka stejné povědomí a znalosti, jako odborní lékaři internisté, kardiologové, onkologové a další, kteří mají o nemoci rozhodně konkrétnější informace, než Stehlíková, která si drze dovolí konstatovat, ne-li tvrdit, že její diagnóza prezidentovy nemoci je správná? Jaká je ta nemoc, ale neřekla!

To vše navzdory tomu, že dosud naší veřejnosti nebyla  oficiálně sdělena diagnóza, ani bližší informace o zdravotním stavu prezidenta Zemana, přesto   si dovolí (nejspíše pomatená) psychiatrička Stehlíková tvrdit, že její diagnóza byla správná? Má snad nějaké extra zdroje či možnosti dozvědět se bližší informace o zdravotním stavu prezidenta Zamana? Jakkoliv lze o tom silně pochybovat, přesto v případě, že takové zdroje či možnosti má a zveřejnila by je, dopustila by se nejen porušení lékařské etiky, ale také trestného činu podle § 180 a 181 trestního zákoníku, případně § 184.

Paradoxní je rovněž konstatování doktorky Stehlíkové, že pokud by prý mlčela, byl by to zločin, proto musela jednat. Paní doktorka Stehlíková nemlčela, ale uzdravovale!  Svým jednáním ovšem zcela obrací smysl § 180, Neoprávněné nakládání s osobními údaji v němž se v odstavci 2 praví, že :

Stejně bude potrestán, kdo, byť i z nedbalosti, poruší státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti tím, že neoprávněně zveřejní, sdělí nebo zpřístupní třetí osobě osobní údaje získané v souvislosti s výkonem svého povolání, zaměstnání nebo funkce, a způsobí tím vážnou újmu na právech nebo oprávněných zájmech osoby, jíž se osobní údaje týkají. Paní MUDr. Stehlíková zcela nepochybně ustanovení tohoto paragrafu vědomě porušila. Zapomíná, že je lékařka a že má jisté povinnosti stran informací o zdravotním stavu osoby, které můžou  být sděleny pouze příslušníkům rodiny, resp. se  souhlasem osoby, jež se informace o jejím zdravotním stavu týká. Vzhledem  ke známé „oblíbenosti“ prezidenta M. Zemana takový souhlas paní doktorka Stehlíková od prezidenta Zemana či jeho rodiny určitě neměla!

I když se ve své pochybné diagnóze vyjadřuje jako o potřebě uchránit zdraví prezidenta Zemana, vnitřně by jej nejraději viděla (třeba i zdravého),  už ne jako prezidenta! Lze se tedy domnívat, že jednání paní psycholožky Stehlíkové se jeví neadekvátní, vykazující projev jakéhosi myšlenkového úletu, pomatenosti a drzé sebestřednosti. Je to projev člověka, který jde daleko za hranici nejen mravní, ale také lékařské etiky, proto by nebylo  od věci, aby její duševní a psychický stav byl neodkladně odborně vyšetřen.