Originál:

"Prezident České republiky už dávno není uznávanou a respektovanou osobností, jak by se u hlavy státu slušelo. Díky své lásce ke všemu ruskému a čínskému není v západní Evropě brán moc vážně a každá jeho návštěva v zahraničí vzbuzuje spíš obavy z toho, co zase řekne a jak moc se za něj budou muset přítomní stydět. To občané naší země se mohou stydět průběžně, pouze v momentě, kdy je Zeman ukryt před veřejností a nefunguje ani jeho tiskový mluvčí, zdá se, že není tak zle.

Poslední Zemanovy výroky o výrobě novičoku v Brně opět vzbudily velmi ostré reakce. Ale přesně to byl záměr. Na jedné straně úslužně vyhovět vůli Kremlu a zpochybnit útok Rusů na dvojitého agenta Skripala, na straně druhé na sebe upozornit a užívat si příval kritiky, kterou Zeman zcela nepochopitelně zbožňuje.

Díky ní totiž může urážet všechny své názorové oponenty a tvářit se, že pouze reaguje na „sprosté“ útoky, které si na adresu prezidenta kdekdo dovolí. Za pomoci svého osobního „novináře“ a každotýdenního zpovědníka Jaromíra Soukupa, který má také nutkání se pomstít téměř celému světu a získat celebritní slávu, se tak Zeman opět „ukázal“.

Že bude zase veselo, tušil i Jiří Ovčáček, který vítězoslavně upozorňoval na Twitteru, že pan prezident ve čtvrtek večer něco poví o novičoku. Stejně jako jeho pán má totiž hradní hlásná trouba vždy radost, když se může dostat do sporu s novináři nebo dalšími, kteří stoprocentně nesdílejí názory hlavy státu.

Tak funguje prezidentská kancelář, připomínající spíš bojůvku, která má za úkol rozvrátit státní zřízení a diskvalifikovat republiku v zahraničí. Zatím se to Zemanovi daří s občasnými úspěchy. V Rusku kvitují každou jeho službu s povděkem a jeho výroky používají pro útoky na spojence naší země, ne však našeho prezidenta.

Kéž by šlo brát prezidenta jen jako estrádního umělce z ubohé provinční televize. Za hranicemi už to tak někde je, ale většina z Čechů je stále ještě schopna starého nemocného muže brát vážně."

Vize:

Prezident České republiky je už dávno uznávanou a respektovanou osobností, jak se na hlavu státu sluší. Díky své lásce ke všemu západnímu, americkému a také severoatlentickému paktu je v západní Evropě brán naprosto vážně a každá jeho návštěva v zahraničí vzbuzuje nadšení z toho, co řekne, a jak moc na něj můžeme být hrdí. Občané naší země se vlastně mohou radovat pernamentně a jen v momentě, kdy pan prezident díky své značné erudované pracovní zaneprázdněnosti před veřejností jaksi nefunguje.

Poslední Drahošovy výroky o výrobě Novičoku v Brně opět vzbudily velmi příznivý ohlas a reakce. A přesně to byl Drahošův záměr. Na jedné straně úslužně vyhovět vůli Velké Británie a jejím spojencům v NATO, a podpořit tak nezpochybnitelné tvrzení Britů o útoku Rusů na dvojitého agenta Skripala, na straně druhé také upozornit na sebe, a užívat si tak příval pochval a uznání, které nadevše zbožňuje. Díky nim totiž může urážet a podceňovat všechny své názorové oponenty a tvářit se, že pouze reaguje na „sprosté“ útoky, které si na adresu sebevědomého pana prezidenta Drahoše kdekdo dovolí. Za pomoci svého osobního „novináře“ Viléma Bessera, který má také nutkání se pomstít téměř celému světu a získat celebritní slávu, se tak pan Drahoš opět sebevědomě představil před veřejností. Že bude zase hodně veselo, tušil i jeho mluvčí, který na Twitteru vítězoslavně upozorňoval, že pan prezident ve čtvrtek večer něco velmi zajímavého poví o Novičoku. Stejně jako jeho pán má totiž jako hradní hlásná trouba vždy radost, když se může představit před novináři nebo dalšími lidmi, kteří stoprocentně sdílejí názory hlavy státu.

Tak funguje prezidentská kancelář, připomínající spíš partu, která má za úkol posílit státní proislamistické zřízení a reputaci republiky v zahraničí. Zatím se to panu Drahošovi se střídavými úspěchy daří. V USA, ale i jinde na západě, však kvitují každý jeho projev a každou jeho službu s nemalým povděkem a jeho výroky používají na podporu spojenců naší země a v neposlední řadě také osobnosti samotného prezidenta.

Kéž by však šlo o prezidenta jako erudovaného, poctivého, čestného a vlasti sloužícího člověka, a ne jako po moci a slávě toužícího akademika z ubohé provinční Akademie věd. Za hranicemi se už někde jeho slabé stránky projevují, a také proto většina Čechů je odhodlána tohoto „pana prezidenta“ už nebrat vážně.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele