Naskýtá se ale otázka, kdo je větší „hovado“, zda ti slušní, historické události respektující občané, účastnící se na údajně nepovoleném shromáždění v pražské části Prahy 6-Dejvic, nebo sám těmi událostmi morálně dotčený J. Hrušínský. Nepochybně mnohem blíže pravdě je druhá možnost.

Hrušínský mj. také tvrdí, že občané prý mávali „zakázanými symboly komunismu a neonacismu“, též „vyřvávali neonacistická hesla“. Na shromáždění u pomníku Koněva jsem nebyl, nemohu potvrdit ani vyvrátit, čím vším mávali, co nesli nebo co vyřvávali protestující občané, z jediné fotografie vyplývá jeden záběr, je na vlajku bývalého SSSR, což jaksi ke Koněvovu pomníku nepochybně patří, na jiném záběru je naopak plakát, kde je znázorněn symbol KSČ, tedy rudá hvězda se srpem a kladivem, přirovnávaná k německému hákovému kříži. Jestli tyto symboly mají být symboly komunismu a neonacismu, tak se pan Hrušínský pominul, jestli ne dočista zbláznil.

Poněkud značně nejasná je také Hrušínského zmínka o Osvětimi, Horákové, resp. o Peroutkovi, což je v souvislosti se zmíněným pomníkem maršála Koněva zcela mimo logiku chápání. Jakou souvislost má pomník maršála Koněva s koncentračním táborem Osvětim, potažmo s M. Horákovou, a už vůbec, jaká je souvislost Peroutky s maršálem Koněvem? Upřímně řečeno snad jen to, že oni sami mají něco společného s tehdejšími komunisty, ale s Koněvem? Pravda ale je, že lidé jako pan Hrušínský si rádi přihodí nějakou „nevinnou“ lež, fámu, urážku či dezinformaci (ze kterých tak rádi viní druhé), aby svým výrokům přidali na důležitosti či závažnosti. Jako například jeho pokrytecké konstatování, že „v naší zemi žijí desítky tisíc lidí, jejichž nejbližší příbuzní byli v Osvětimi krutě zavražděni. Jsem jedním z nich a hlasitě protestuji proti tomu, aby grázlové, kteří se živí lhaním či obhajováním lží svých nadřízených, brali tyto zavražděné nevinné lidi jako rukojmí svých lží“! Otázka: není to sám Hrušínský, který se živí lhaním či obhajováním lží svých nadřízených?

V titulku je zmíněno, že se pan principál Hrušínský přiznává k věcem, které byly dosud tabu. Aniž by si toho byl domýšlivý principál vědom říká tolik jimi (Hrušínským a jeho přáteli z pražské kavárny) popíranou pravdu a sice, že „Přihlížíme největšímu úpadku morálky a slušnosti od listopadu 1989,“ Bohužel nelze jinak, než mu dát zapravdu. Avšak s tím velkým rozdílem, že zatímco Hrušínský má tímto moralistním kázáním na mysli slušné občany, jinak smýšlející politiky, od kterých si prý zvykáme na každodenní nemalé lži a nehoráznosti, on se o občanech, účastnících se manifestace v Dejvicích se vyjadřuje jako o „extremistech, komunistech, stalinistech a neonacistech, o zoufalcích s požehnáním prezidenta ČR. Nevybíravými způsoby osočuje a hrubě obviňuje a uráží slušné lidi, kteří mají jiné názory, kteří nesouhlasí s jejich nám vnucovanou pravdou, kteří nerespektují jejich „demokratické“ názory. Viní je z jejich úpadku morálky a slušnosti, zatímco opak je pravdou. Všechna ničím nepodložená obvinění či vyjádření Hrušínským pronesená na dresu těchto slušných občanů však jdou jednoznačně na vrub představitelů pražské kavárny, pravdoláskařů, sluníčkářů, havloidů a v neposlední řadě úchylných organizátorů a stoupenců Milionů chvilek.

Je nezpochybnitelnou pravdou, že pan Hrušínský nemůže skousnout skutečnost, že většina občanů České republiky neakceptuje jeho (jejich) prosby, žádosti a požadavky, například když že se obrací se zoufalou prosbou na všechny demokratické politiky a všechny slušné lidi ve veřejných funkcích, aby nechodili diskutovat s těmito lháři. Oni prý nestojí o žádnou pravdu a už vůbec ne o slušnost, té se jen vysmívají. Nabádá, aby v médiích s těmito živly, to jest extremisty, estébáky, komunisty a neonacisty, nediskutovali. Jeho chování poněkud připomíná bezradnou situaci, jako by mu u řiti tikal odjištěný granát. Ty jeho oprávněné obavy tomu v mnohém nasvědčují.

V rámci svého pravdivého přiznání ještě občany zoufale vyzývá, aby prý nepřikládali důležitost politickým šmejdům, kteří se naši zem znovu cílevědomě snaží vytrhnout z civilizované (prozápadní) části světa. Svatá pravda, šmejdům a grázlům, jako je on a jemu podobní, se rozhodně občané budou bránit. Na závěr připosražený principál Divadla Na Jezerce pan Hrušínský ještě konstatuje, že demokracii je třeba bránit proti všem extrémům. I zde má pan Hrušínský bezpochyby pravdu! Problém je ovšem v tom, že tím hlavním extrémem je hlavně on a jeho stejně zoufale svérázní přátelé z pražské kavárny!

(zdroj ZDE)