Jednou z nejmarkantnějších změn je v důsledku pandemie Covidu-19 vládou vydáné opatření např. ve školství, které změnilo charakter vyučování v docházce do školy, ale také ve způsobu výuky, která byla přesunuta na samovýuku doma, neboli tzv. distanční výuku na dálku bez nutnosti docházky do škol s použitím moderních technologií, jako je internet, chytré telefony apod. Nakolik to vyhovuje žákům, studentům, pedagogům, ministerstvu školství, je otázka, ale jistě to nebude bez řady problémů.

Obdobná situace nastala také u řady administrativních, vedoucích či řídících pracovníků, kteří svou práci vykonávali ve svých kancelářích a které z nařízení vlády v důsledku pandemie Covidu-19 donutila omezit styk mezi sebou a upřednostnila práci tzv. z domova, aby se tak snížila možnost šíření Covidu-19 na pracovišti. To, že mohou vykonávat nebo dělat práci „z domova“, jim rovněž umožňuje použití současné techniky, jako internet, PC, kopírky, chytré telefony atd. Takto vykonávaná práce jistě obnáší podstatně méně problémů, než podobný systém u školáků a studentů. Každý pracovník zná rozsah své práce a svých povinností, a protože mezi pracovníky se převážně komunikuje ústně, je také možné to pohodlně a rychle nahradit telefonem nebo e-mailem.

Obdobný způsob práce nebo zaměstnání se nabízí u zaměstnanců či pracovníků, kteří si mohou tzv. práci vzít domů, např. švadleny, výroba drobných předmětů a celá řada jiných prací. Je ale na zaměstnavatelích, zda takovou práci podpoří, neboť to předpokládá jak přípravu materiálu, tak také logistiku, kontrolu kvality apod. Na druhé straně jsou však také práce a zaměstnání, kde k podobným řešením bohužel nelze přistoupit.

Zatímco u školáků a studentů je kontrola jejich studia komplikovaná a nesnadno ověřitelná, u pracovníků s výkonem své práce „z domova“ je to víceméně bez problémů. Pracovník zde musí vykonat stejné množství práce, jako by byl v kanceláři nebo na svém původním pracovišti. Navíc to má výhody v tom, že nejsou trvale „na očích“ svých šéfů, jsou či budou méně kontrolováni, zda si vaří kávu, čtou noviny, baví se mezi sebou, nebo si „jen někam“ odběhli. Jinými slovy, pokud svou práci z domova vykonali či splnili, může být jejich nadřízený spokojen, pokud ne, může jen nejen na dálku pokárat, ale stejně jako na pracovišti je sankcionovat. A co hlavní, člověk pracující z domova se nemusí trmácet každodenním dojížděním do práce. Práci vykonává v domácím prostředí, bez časového omezení, dokonce s časem na vaření kávy, oběda, podle individuálních možností. Pravda, trochu na obtíž mohou být děti, pokud jsou odkázány také na „výuku“ doma, ale i to má své výhody, je nad nimi větší dozor.

Podobnou „vymoženost“ však zdaleka nemají všichni zaměstnanci či pracovníci. Je celá řada zaměstnání, povolání, profesí, kdy je nutné práci vykonávat vykonávat na pracovišti. V této souvislosti není od věci jedna faktická poznámka. Česká pirátská strana, vulgo Piráti, svými zástupci, tj. europoslanci v EU, totiž prosazují jakési blíže nespecifikované „právo odpojit se a také, aby prý zaměstnanci nebyli šikanování“ (více k tomu Tomas.Polak@europarl.europa.eu). Požadavek na právo odpojit se ve volném čase od digitálních pracovních zařízení (proč zrovna digitílních, není zřejmé) bez obavy z negativních důsledků ze strany zaměstnavatele by prý mělo být základním právem v celé EU. Tuto myšlenku si však lze pozitivně vysvětlit jen v případě, pokud mají na mysli odbourání nuceného vyžadování práce přes čas, tedy práce nad stanovené úkoly, jinými slovy o vícepráce, které by již byly nad rámec pracovní smlouvy. To je sice chvályhodná myšlenka, ale lze si ji vykládat několika způsoby.

Podle pirátských europoslanců je prý rovněž nutné dohlédnout, aby zaměstnavatelé (nebo nadřízení) neměli až příliš osobních informací svých pracovníků. Jinými slovy, podle Pirátů by měli mít zaměstnavatelé (nadřízení) o svých podřízených informací co nejméně. Nezmiňují ani neupřesňují, zda jde o informace vyloženě osobní, nebo o informace všeobecné v rámci jejich pracovního zařazení v souvislosti s výkonem jejich pracovního zařazení nebo funkce (vedlejší funkce, střety zájmů a pod.), jinak by tato aktivita Pirátů mohla být čistě účelová. Je totiž dobře známo, jak si naši Piráti „poctivě, svědomitě a odpovědně“ počínají jako zastupitelé, poslanci a europoslanci, kde je jejich krédem získat co nejlepší postavení, vliv, moc, co nejvíce peněz bez ohledu na to, zda jde o způsob počestný, nebo nekalý, o čemž svědčí nemálo důkazů (ZDE). Udavačství a bonzáctví ze strany Pirátů jim také není zrovna cizí!

V souvislosti s výkonem pracovní činnosti v době koronavirové lze poukázat ještě na jednu pozitivní možnost, jak se chránit před šířením Covidu-19. Je řada zaměstnání, kdy je práce vykonávana v místě sídla firmy, tedy zaměstnání. Je běžnou praxí, resp. stanoveno zákonem, že pracovní doba činí 8 hodin plus půl hodiny na přestávku. Jsou však také zaměstnání, kdy je výkon práce dán (určen) jednotkovou normou, např. kusy, počtem, metráží, kilogramy, tunami či jinými ukazateli. Pokud by zaměstnanec či pracovník splnil stanovený ukazatel denního výkonu, resp. normu na pracovní den dříve, než za 8 hodin, pak by nebylo nutné, aby se déle zdržoval na pracovišti a odešel by domů, čímž by snížil riziko případného šíření nebo nakažení Covidem-19. Logicky se nabízí otázka, proč by se měl pracovník či zaměstnanec zdržovat v práci déle, než je skutečně potřeba, splnil-li svoji pracovní povinnost. Zaměstnanec, resp. pracovník je přece placen na základě své vykonané práce, za výkon, ne za pobyt na pracovišti, pokud již denní stanovený plán, normu nebo výkon splnil na sto procent. Je bohužel pravda, že tento systém pracovní doby nelze aplikovat ve všech případech práce či zaměstnání.

Na druhé straně jsou známy skutečnosti, kdy zaměstnavatel bazíruje na dodržení pracovní doby i tenkrát, když bylo již tzv. všechno hotovo, ale protože je pracovní doba zákonem stanovena na 8 hodin, je podle nich potřeba osmihodinovou pracovní dobu dodržovat. Jistě není, jsou-li splněny podmínky zaměstnavatele pro ten který druh zaměstnání či práce. Takovým přístupem zaměstnavatelů k práci svých podřízených by se měli poslanci zabývat co nejdříve, neboť je to jedna z mnoha forem, jak se bránit šíření Covidu-19, ale také že zaměstnanec nebo pracovník, nebude-li nucen pobývat na pracovišti, má-li splněno, může ušetřený čas věnovat rodině, dětem, zdraví, sportu, zálibám apod.