Byl jsem se bít za paní učitelku Martinu Bednářovou u Městského soudu v Praze, kde jsme řešili naši žalobu na Seznam za to, že neoprávněně zveřejnil tajně pořízený obrazový a zvukový záznam a podobiznu paní Bednářové za účelem snahy ji veřejně dehonestovat a rozpoutat vůči ní masový společenský lynč.

V angličtině se této praktice říká naming and shamind - pojmenovat a zostudit.

Jak jsem předpokládal, tak soud naši žalobu zamítl. Zatímco tedy u pachatelů trestných činů mohou média zveřejňovat pouze jejich iniciály a musí jim rozmazávat obličej, zatímco dle ustálené judikatury nemůže majitel obchodu zveřejnit podobiznu člověka, jenž mu jej vykradl, tak běžná učitelka na základní škole nemá sebemenší právo na ochranu své osobnosti.

Důvod je jednoduchý - kritizovala média, vládu a poskytovala dětem informace o ukrajinském konfliktu, které se prostě říkat nesmějí. Jako například skutečnost, že to byla Ukrajina, kdo začal vědomě a úmyslně porušovat Minské dohody (o čemž paradoxně psal před únorem 2022 i sám Seznam).

Právo zde holt platí jen pro někoho a někteří jsou si stále ještě rovnější.

Nicméně jak už jsem psal výše, já jsem toto rozhodnutí očekával a dnešní řízení bylo jen nutným mezistupněm na cestě k Nejvyššímu soudu ČR případně k ESLP do Štrasburku.

Uvidíme, jestli to slavné GDPR je tady jen na to, aby nám otravovalo život, a nebo jestli skutečně může sloužit k ochraně osobnostních práv běžného občana.

Já to každopádně nevzdám a dál budu stát na straně paní učitelky, stejně tak jako na straně všech utlačovaných lidí v této zemi.

Rakušan, Foltýn a KRIT prostě vyhrát nesmí.

P.S: Na fotografii je s námi Lenka Procházková, což je úžasná bojovnice za svobodu projevu v naší zemi, která od první minuty stojí paní učitelce Bednářové po boku a nesmírně ji pomáhá. Za což jí patří obrovský dík.