Situaci v Bělorusku jste podtrhl konstatováním, že Lukašenkův režim cíleně přiváží do země migranty ze zemí, jako je Pákistán či Irák, aby je pak prý nechal volně přejít hranice do Litvy - loni za celý rok takto přešlo sotva několik desítek osob, letos už více než čtyři tisíce.

Z mého pohledu nevážený pane senátore, do velké politiky jste vstoupil nikoliv s úmyslem politiku dělat, ale z ní těžit. Vaše jméno, řada titulů před a za jménem, Vaše poslední vysoké postavení akademika ve vědeckém světě Vám mělo být zárukou, že když se rozhodnete vstoupit na politickou scénu, bude Vám věnována mimořádná pozornost. Bohužel se také tak stalo a Vaše první „skromné“ politické kroky vedly k rozhodnutí, že budete kandidovat na funkci prezidenta vedle Miloše Zemana, který své první volební období ve funkci prezidenta měl již za sebou. Jak výše zmíněno, Vaše osobnost měla značnou popularitu a oblibu díky pravicové, opoziční části politického spektra, což Vám umožnilo dostat se až do finále volby prezidenta, a stál jste vedle Miloše Zemana s cílem prezidentské volby vyhrát. Již ve své předvolební kampani jste projevil svůj pokleslý, mrzký charakter, když jste navzdory Vašim vysokým intelektuálním předpokladům, trapně, s velkým potěšením, a podporou Vaší paní manželky, zesměšňoval svého soupeře.

Prohrál jste, zaplať pánbůh za to, i když jen s velmi těsným rozdílem, což nebylo kvůli Vašemu charismatickému vzezření nebo Vašim arogantním a posměšným hláškám na adresu Miloše Zemana, ale díky masivní popularizaci Vaší osoby pravicovými voliči, kteří měli jediný cíl, a to porážku „nenáviděného“ Miloše Zemana. Prohrál jste, ale nevzdal se. Protože značná část občanů s Vámi projevila jakýsi soucit coby nespravdivě poraženým, pomohla Vám alespoň dostat se do Senátu Parlamentu ČR do funkce, libozvučně zvané senátor. Upřímně, zatím jste tam toho mnoho nenadělal, zato dost podělal. Naposled to bylo Vaše veřejné konstatování, jak výše uvedeno. Vaše starosti na mou hlavu, říká jedno přísloví o tzv. nicneříkajících, zato hodně a často zmiňovaných a zveličovaných starostech. Váš zájem a nemalé starosti o situaci Vámi ostře sledovaného Běloruska jsou podobný případ.

Vyjádřil jste se veřejně, že podle Vás je chování běloruského režimu zcela za hranou. Zmínil jste represe tohoto režimu proti vlastním občanům nebo údajný bizarní zásah proti vlastní olympioničce. Ptám se, pane senátore, na základě čeho či jakých faktů a skutečností hodnotíte režim Běloruska a jeho kroků, které vidíte a posuzujete jen jako odpůrce Lukašenka, který má úzké vazby na ruského prezidenta Putina? Konstatujete, že Lukašenko cíleně přiváží do země migranty ze zemí, jako je Pákistán či Irák, aby je pak nechal volně přejít hranice do Litvy - loni za celý rok takto přešlo sotva několik desítek osob, letos už více než čtyři tisíce. Znovu se Vás ptám, pane senátore, Vy jste tam snad byl a to, co říkáte, jste viděl na vlastní oči? Prožil jste tam nějakou dobu, abyste mohl důvěryhodně a prokazatelně konstatovat, že chování běloruského režimu je za hranou? Co všechno, a hlavně pravdivě víte o olympioničce, pravděpodobně uplacené západem stejně jako „hvězda“ Cichanouská, kterou Váš předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS) označil nejen jako vůdkyni běloruské opozice, ale také za skutečně zvolenou prezidentku Běloruska? Vy tomu všemu přihlížíte a tleskáte! Uf!