Jiří Berounský: Přímá volba prezidenta

21.06.2012 22:38

Teď už tomu opravdu nic nebrání. Totiž přímé volbě prezidenta, k níž přijala v minulých dnech Poslanecká sněmovna i prováděcí zákon, upřesňující pravidla, podle nichž bude prezident volen. A návrh zákona prý, po vzájemné dojemné stranické shodě mezi občanskými a sociálními demokraty, přijme i Senát, kde na rozdíl od Poslanecké sněmovny vládne opozice.

Jiří Berounský: Přímá volba prezidenta
Foto: Hans Štembera
Popisek: Přestávka ve sněmovně

Není už ale prý prostor k tomu, aby senátoři vyjadřovali své politické postoje. I když se jistě najdou zákonodárci této parlamentní komory, kteří prováděcí zákon z principu nepřijmou. Ale pěkně po pořádku.  

Návrh zákona o tom, že příští prezident se bude volit přímo, tj. jakoby vším lidem, byl přijat již v loňském roce. Nevím, jestli jedním z důvodů této změny byly ony nechutné scény, jež provázely minulou volbu prezidenta, voleného zákonodárci země, které si nic nezadaly s mafiánskými praktikami. Nebo zda hrála roli skutečnost, že v mnohých evropských zemích tomu tak je. Možná, že k ní přispělo i přesvědčení, že prezident volený vším lidem bude zvolen více demokraticky než dosud. Nevím a asi neví nikdo, co převážilo – nicméně v každém případě tomu tak je.  

Bez ohledu na onen prováděcí zákon, jenž dlouhou dobu neexistoval, se vytvořilo pole kandidátů, majících o tuto vrcholnou funkci zájem. V jeho čele jsme nacházeli osobnosti, jež znovu jakoby charakterizovaly postoje a názory české společnosti. Byli to totiž bývalý předseda úřednické vlády Jan Fischer a ekonom, žijící střídavě ve Spojených státech a v České republice, Jan Švejnar.   

Tím charakterizováním postojů a názorů české společnosti jsem měl na mysli okolnost, že oba nejúspěšnější kandidáti na vrcholnou státní funkci – Jan Fischer stále vede – jsou nestraníky. Okázalý odstup nebo až odpor ke stranám je pro českou společnost, zejména pro českou intelektuální společnost, typický, čemuž se dnes ani nelze divit. Politologicky je to ale, bohužel, projev nesouhlasu s demokratickým seskupováním lidí obdobného politického názoru a nic lepšího pro zastupování občanů onoho obdobného politického názoru zatím nikdo nevymyslel.  

Zprávy průzkumných agentur o šancích jednotlivých uchazečů jsou velmi rozporuplné. Podle výsledků agentury Millward Brown, uveřejněných koncem května, se do druhého kola probojují výše uvedení nestraníci a v druhém kole prý zvítězí Jan Švejnar, souzeno – alespoň to je výsledek šetření zmíněné agentury – dle přesunu hlasů neúspěšných kandidátů. Pikantní na celé kandidatuře Jana Švejnara je, že se údajně stále nerozhodl, zda bude vůbec kandidovat.   

Podle výsledků agentury Median, zveřejněných začátkem června se ovšem mezi Jana Fischera a Jana Švejnara vklínil Miloš Zeman navzdory tomu, že podle údajů předchozí agentury se pohyboval za oběma kandidáty s více něž dvojnásobným odstupem. Domnívám se osobně, že Jan Švejnar, který dal košem sociálním demokratům, by mohl, díky své profesi a ovlivnění světovým prostředím, přinést do České republiky svěží vítr a – snad – i trochu světovější, a tím pádem i kritičtější a objektivní pohled na naše české problémy.  

Nemám v úmyslu vyjmenovávat jednotlivé kandidáty, jen poznamenám svůj osobní názor, že kandidátství některých uchazečů, jako je Jana Bobošíková, nebo úvahy Ladislava Jakla kandidátem se stát, nepostrádá už – vzhledem k jejich dosavadní pověsti - až jisté komičnosti. Může jakoukoli budoucí politickou kariéru obou dvou značně ohrozit, a to pro naprostou neschopnost odhadnout své možnosti, to znamená odhadnout realitu, což je vlastnost, pro politika naprosto nepostradatelná.  

A nyní k onomu prováděcímu zákonu prezidentské volby. Nejsem si jist, zda obsahuje všechny nutné náležitosti a podmínky pro onu volbu – to ukáže asi až skutečnost. Největší pestrost názorů panovala v otázce nákladů na kampaň. Nuže, v zákoně stojí, že v prvním kole bude moci kandidát utratit maximálně čtyřicet milionů korun a v kole druhém dalších deset milionů. Nevyčerpané peníze se kandidátovi nevrátí, ale převedou se na dobročinné účely. Za finanční stránku celé kampaně bude zodpovídat volební výbor, sestavený kandidátem. Zde mám ovšem největší pochybnosti, jak se zjistí skutečná výše nákladů a jak se zajistí, aby se s penězi nemohlo manipulovat.  

Kandidátní listinu může podat dvacet poslanců, nebo deset senátorů; občanský návrh musí podpořit petice nejméně padesáti tisíc občanů. Kandidáti budou mít vyhrazeno na agitaci po šesti hodinách v Českém rozhlase a v České televizi.  

Takže snad už v roce dva tisíce třináct budeme opravdu znát jméno prvého českého prezidenta, zvoleného v přímé volbě.

Publikováno se souhlasem vydavatele.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: rozhlas.cz

Opravdu máte čisté svědomí?

Dobrý den, opravdu vám přijde OK přijít k titulům tím, že publikujete v podezřelých časopisech nebo v těch, v jejichž vedení jste sám seděl? To vám přijde v pořádku? Dosud jste na mě působil jako morální autorita, ale teď už si to o vás nemyslím

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Petr Hampl: Vraždit politické odpůrce je tak snadné!

13:04 Petr Hampl: Vraždit politické odpůrce je tak snadné!

Denní glosy Petra Hampla.