Naposledy se v minulém týdnu se v Pasově uskutečnila veřejná diskuse s českými odborníky o dostavbě třetího a čtvrtého bloku jaderné elektrárny Temelín.   Kromě ekologických aktivistů se záměr české vlády postavit ke stávajícím  blokům  další dva reaktory se zcela tradičně nelíbí tak zvaným ekologickým aktivistům ani bavorskému ministerstvu životního prostředí.  Účelnost  a organizaci akce  lze  obtížně hodnotit, neboť vedle několika náhodných důchodců a hrstky zelených, nebyl zájem o  přesvědčování  odbornými argumenty  od našich zástupců.

Obdobná akce  se již uskutečnila v květnu ve Vídni. Skutečný zájem veřejnosti, na rozdíl od všech možných mediálních prohlášení rakouských deníků byl i zde   velmi malý.

Rozhodně nemám nic proti seriózní debatě o naší jaderné energetice. Při tom  lze naprosto souhlasit s nedávným prohlášením ministra zahraničních věcí  pana Schwarzenberga, že energetická politika včetně jaderného programu je pouze výhradní záležitostí ČR. Domnívám se však, že při politickém  rozhodnutí Německa o urychleném odstupu od jádra není zatím vhodná doba k    předem již neúspěšným  slyšením, která mohou pouze vyvolávat  mezinárodní  sporné problémy. Podle mého názoru se jedná o zcela zbytečně vyvolaný úlet, řečeno   diplomaticky o  faux-pas. Samotná německá vláda má dnes při odchodu z jádra  a  nedomyšlené podpoře obnovitelných zdrojů zcela jiné starosti. Vedle mnoha miliardových investic na výstavbu tragicky  chybějících přenosových sítí,  žádají i provozovatelé  jaderných elektráren odškodné od   vlády ve výši 15 miliard eur  za předčasné uzavření zdrojů.  

V této souvislosti bych rád připomenul obdobnou situací po roce 2000, související se schválením vlády s konečnou dostavbou prvých dvou bloků v Temelíně. Zúčastnil jsem se jako člen vládní komise slyšení v Paskově, Linci a ve Vídni. K odborné diskusí prakticky nedošlo, pouze se zviditelnili dobře zaplacení aktivisté různými  zcela nevhodnými protesty. Například  odpůrci jihočeské jaderné elektrárny Temelín  označili oficiálně předanou dokumentaci o vlivech elektrárny na životní prostředí za zcela nepřijatelnou, odmítli jakoukoliv argumentaci, aniž  se s obsahem dokumentů vůbec seznámili. K tomu poznamenávám,  že tehdy se odpůrci jádra v Bavorsku  ostrých protestů účastnili velmi málo. Jak se zdá bude se situace i po roce 2012 opět chronologicky opakovat, aniž by to záměrům naší energetické politiky  věcně prospělo.

RNDr. Jiří Hanzlíček, bývalý poradce ministrů průmyslu