Citát premiéra vlády, Andreje Babiše: „Malé a střední podniky – to jsou klišé a kecy. My potřebujeme podporovat velký průmysl, který tu má tradici.“ (04. 10. 2013, ZDE)

Je neuvěřitelné, jak se vládám v posledních letech podařilo rozdělit společnost a doslova podplácet velké skupiny voličů. Vládě se podařilo vytvořit dojem, že existuje skupina pracujících poctivých občanů, kteří pracují pro blaho společnosti osm hodin denně a oproti nim stojí skupina podnikatelů a živnostníků, kteří „všeci kradnú“. Vytvořila se bezprecedentní šikanózní opatření, aby se život těch, kteří od státu nic nechtějí, chtějí na státu být nezávislí a stát živí, maximálně ztížil.

Dovoluji si také odcitovat soudce Nejvyššího správního soudu Karla Šimka „Společnost a ekonomika nemohou být postaveny na kasárenské logice strachu. Soukromí a informační autonomie jednotlivce dostanou, a už dostávají na frak způsobem, který se zcela vymyká ústavním principům přiměřenosti, jak byly dosud ústavními soudy chápány.“ Tento názor je v podstatě totožný s disentním stanoviskem čtyř ústavních soudů k EET.

Vláda si v době pandemie rozdělila společnost na skupiny, které bude podporovat i za cenu rozpoutání inflace a přípravy tzv. „helicopter money“, a na skupinu, která ponese náklady. Je smutné sledovat, jak různé podpory pro podnikatele začínají v podstatě od nuly a za těžko splnitelných podmínek.

Vláda utajeně přecházela z jednoho režimu nouzového stavu do druhého a ukazuje na ty zlé podnikatele, kteří chtějí uhradit zisk. Slovo zisk se používá účelově, neboť zní v této době až neslušně. Morální by bylo ovšem použít sousloví „nahradit nezaviněné ztráty“. Ale to je jedno, důležité je ukázat třídního nepřítele a 30 % voličů máme jistých. Vláda nejenže chtěla zamlčet, že má zákonnou povinnost hradit škody za mimořádná opatření, ale snaží se tyto povinnosti eliminovat přechodem na jiné zákonné normy.

Lze souhlasit se senátorem Tomášem Goláněm, který říká: „Pomoc státu je jenom pouhým gestem vůči voličům vládních stran a firmám je k ničemu. Vláda svou neschopnost přenáší na soukromý sektor, na živnostníky, malé podniky, banky, majitele nemovitostí atd.“

Chci připomenout, že půjčka je půjčka a ne pomoc, peníze mají svou cenu a ta se jmenuje úrok. Podmínky pro „kurzarbeit“ jsou neskutečně komplikované a plán vlády pro zvládnutí ekonomiky státu neexistuje.

Smutným příkladem je ohrožení až 40 % rodinných farem, kterým stát zavřel farmářské trhy. Uzavření těchto trhů je nesmysl. Nakupování v nich je mnohem bezpečnější než v obchodech. V Německu či Rakousku normálně fungují. Důvodem pro jejich zavření nebude zřejmě ochrana proti pandemii, ale budoucí možné laciné nákupy zemědělské půdy… a takto bychom mohli pokračovat.

Chování státu k českému průmyslu je vidět na nákupu čínských „šuntů“ za miliardy korun. Erik Best, který se zamyslel, proč Hamáček trvá na delším prodloužení nouzového stavu, píše: „Aby mohl dál od Tvrdíka kupovat bez výběrového řízení zdravotnický materiál.“

České firmy a univerzity se marně snaží konkurovat státem řízeným netransparentním nákupům z Číny. Ministr vnitra sice říká, že to není pravda, že zapojí vybrané české výrobce (Nevíme, na základě jakých kritérií se budou vybírat.), ale máme mu věřit? Pandemie zakryla fakt, že tento ministr vnitra se chystá zavírat lidi s jiným názorem, o čemž svědčí novelizace komunistického zákona na ochranu republiky. Nový termín tohoto zákona je předsudečná nenávist. Doporučuji vygooglovat např. na České justici. Do toho všeho ještě mluví „ekonomové“, např. pí. Maláčová, která vymyslela nové ekonomické pravidlo, že čím více státních zaměstnanců, tím více příjmů pro stát, nebo p. Ferjenčík od Pirátů, pro kterého jsou státní zaměstnanci jako stabilizační faktor v ekonomice. To ano, ale než dojdou peníze z daní firem.

Prvních 200 miliard by se dalo lehce ušetřit na státním eráru, např.:

1. okamžitým zrušením příspěvků na cestovné
2. okamžitým zrušením černých pasažérů ve státní správě, tzn. volných tabulkových míst, na které státní úřady čerpají platy (v roce 2017 jejich počet odhadoval předseda vlády na 16 000)
3. okamžitým zrušením finanční podpory politických a dalších neziskovek
4. přípravou ústavního zákona o počtu úředníků na počet obyvatel, a to jak státních, tak samosprávních a během pěti let vrátit jejich počet např. do roku 2000 (už tenkrát jich bylo moc)
5. zrušením nesmyslných vojenských misí již v tak zničených zemích jako je Irák či Afganistán a zanechání hlídání francouzského uranu v Čadu

Za Prahu se nebojuje v Iráku, jak říká pan prezident, ale na řecko-turecké hranici, kterou se mohamedáni pokoušejí prolomit i s použitím chemických zbraní.

Takto bychom mohli pokračovat v podstatě donekonečna (nepotřebné vrtulníky z USA atd.). Ušetřit několik stovek miliard by šlo, aniž by si toho kdokoliv všiml.

Na tyto úspory není třeba žádných komisí, ale stačí zdravý selský rozum.

Doba postkoronovirová bude zřejmě dost smutná. Nesmíme zapomenout, že i chudoba zabíjí. Čím chudší jsou lidé, tím horší mají zdravotní stav a kratší dobu dožití. Každý, kdo zchudne, bude představovat dlouhodobou oběť špatného zvládnutí krize. Děláme všechno jinak než v úspěšných zemích jako je např. Jižní Korea nebo Německo, kde se jde cestou testování, minimalizují se represe a dopady na ekonomiku.

Mgr. Jiří Kalach
místopředseda Okresní hospodářské komory Ústí nad Labem