Co mají společného blokáda Jaderné elektrárny Temelín (organizovaná a prováděná společně českými a rakouskými ekoteroristickými aktivisty s podporou mezinárodní organizace Greenpeace), dále blokáda, která měla v létě 2011 zabránit kácení stromů kvůli kůrovcové kalamitě na Šumavě, mnohaletá okupace objektu Správy železniční dopravní cesty na pražském Žižkově (tzv. Klinika) anarchopirátskou úderkou a spacáková revoluce v České televizi na přelomu let 2000 až 2001, kdy vzbouření redaktoři odmítli legálně jmenovaného ředitele, zabarikádovali se na Kavčích horách a za peníze všech koncesionářů začali vysílat vlastní propagandu (za potlesku a podpory části politické reprezentace v čele s exprezidentem Havlem)?

Ulice se maskuje za občanský aktivismus

Všechny tyto akce, jejich protagonisty vydávané za blahodárný projev „havlovské“ občanské společnosti při správě věcí veřejných, jsou především nezákonnými (vesměs i násilnými) aktivitami s dominantní účastí tzv. neziskového sektoru a zahraničního finančního napojení. Mají za cíl narušit stávající právní řád a nahradit rozhodování volených (anebo od voleb odvozených) ústavních a státních orgánů tlakem „ulice“, maskovaným právě za tzv. občanský aktivismus, což jsou  v podstatě projevy masové nezákonnosti. Cíle občanského aktivismu jsou výsostně politické: jsou snahami skrze tyto dílčí cíle postupně přebírat politickou moc ve státech, kde se odehrávají.

S jídlem jim roste chuť

S rozmachem sociálních sítí a elektronických prostředků masové komunikace se předmětné aktivity staly mezinárodními – a především jednoduššími z pohledu jejich organizace a logistiky. A co je nejhorší: tím, že jim vystrašení politici dopřávají sluchu a nezřídka před nimi kapitulují, doslova dochází k naplnění přísloví „s jídlem roste chuť“. Všemožní aktivisté napříč Evropou – s politickým krytím a za účastí stran a politiků tzv. tábora liberální demokracie a liberálního socialismu – mají stále více jasnější ambice měnit a ovládat politické režimy v zemích jejich působení. Aktivními pomocníky či spíše užitečnými idioty jsou jim přitom – kromě zmíněných politických stran a politických neziskovek – mainstreamová média, v první řadě ta veřejnoprávní, a nejrůznější orgány Evropské unie.

Za pět miliard dolarů zapějete naše písně

Mezinárodněpolitická dimenze, zapojení orgánů a představitelů Evropské unie, respektive NATO, popřípadě velmocí (přičemž hlavní úlohu zde hrály a hrají USA – ať už nepokrytě a přímo anebo skrze maskovací nadace či neziskové organizace) je hlavní poznávací znamení nové fáze politického aktivismu (anebo anarchismu) tak, jak ho můžeme sledovat v současné dekádě. Pokud se zaměříme na náš region, je jednoznačným předělem první evropská moderní barevná revoluce, kterou byl ukrajinský Majdan. Ten byl neustále stupňovaný a ze zahraničí řízený a podporovaný. Připomeňme si v této souvislosti výrok tehdejší náměstkyně ministra zahraničí USA Nulandové o tom, že Spojené státy „nalily“ do změny režimu na Ukrajině pět miliard dolarů. Pouliční nátlak na legální a legitimní vládu, která si dovolila mít na integraci země do EU jiný názor než zahraniční elity, vrcholil krvavými orgiemi po zásahu „neznámých“ snajperů, aby ve svých důsledcích ještě více ožebračil ukrajinský lid a jeho stát, respektive jeho zbytky, odevzdal domácím oligarchům a zahraničním kolonistům.

Migrační lež: nic neskončilo!

To vše se dělo prostřednictvím masivně pošlapávaného vnitrostátního i mezinárodního práva, za aktivní účasti a podpory i českých politiků. Katalyzátorem tohoto aktivismu se dále stala tzv. evropská migrační krize, která vypukla v roce 2015 a dosud neskončila, přestože evropské elity lživě tvrdí opak a media „taktně“ zamlčují, co se vlastně na hranicích Schengenu děje. Tato smutná etapa moderních evropských dějin byla již přímo založena na beztrestném porušování a popírání platného právního řádu – mezinárodního, komunitárního i práva členských států EU – samozvanými aktivisty. Evropské orgány, jejich reprezentanti a většina vedoucích politiků západoevropských států EU v čele s kancléřkou Merkelovou opakovaně nestydatě pošlapala všechny myslitelné evropské smlouvy a právní dokumenty, ať už šlo o dublinská nařízení, schengenské úmluvy či Lisabonskou smlouvu. Tento akt se stal neblahým precedentem a pobídkou pro samozvané aktivisty a politické piráty všech odstínů pod heslem: „Právo neplatí, mandát občanů není nutný, vše je povolené, ve jménu migrace, multikulturalismu a islámu!“ Zde jsou kořeny úžasného kšeftu masového pašeráctví migrantů a námořních nájezdů milionů nelegálních migrantů na evropskou pevninu.