Začali jsme u Číňanů, tak při nich zůstaňme. Dnešnímu stavu světa bychom bez nadsázky mohli začít říkat „Juanizace na vzestupu“. Ne, nejde o Dona Juana, i když to byla postava veskrze sympatická. Jde o čínskou měnu juan, které nás začíná obklopovat ze všech stran, jen to ještě úplně nevíme nebo se tomu vědomí bráníme. Třeba různými omezeními či sankcemi. U těch začněme a pojďme pak v logice věcí dál:

1. Těžko najdeme země, proti kterým nejsou uplatněná nějaká embarga či sankce.
2. Sankce tlačí sankcionované země k hledání alternativních zdrojů, trhů a odbytišť.
3. Sankce ve většině zemí způsobují inflaci, která často souvisí s ekonomickou provázaností na US dolar.
4. Země pod sankcemi tedy hledají alternativu k dolaru (zlatem krytý rubl, čínský juan).
5. Čína vlastní 1,110 bilionu US dolarových dluhopisů. Jejich uvolnění na trh srazí jejich cenu na světových trzích na minimum a inflace dolaru se roztočí.
6. Saudská Arábie (resp. královská rodina) vlastní podle Michaela Moora cca 7% amerických aktiv.
7. Země BRICS se očividně vydávají cestou dedolarizace dohodou o obchodování v národních měnách a přechodem na juan jako měny na naftové a plynové transakce. Rusko a Brazilie už smlouvy s ČLR uzavřely, víme, že další země (i kandidátské do Brics) o tom reálně uvažují nebo i už jednají

Stačí tento malý exkurs do stávající finanční situace zemí, které určují tempo hry i druh míče, jímž se hraje. To už není těžkopádný medicinball, to je pingpongová „loptička“. V tomto sporu byli ostatně Číňané vždy světovými přeborníky. Míček létá lehce a rychle. Jde jen o to přesně se trefit. A to nám jde dosti ztuha. Domysleme svrchu uvedené teze do náležitých extrapolací:

1. Pokud ČLR uvolní dolarové dluhopisy, rozkymácí se světový finanční systém, a v tom případě ta juanizace vypadá, jako příprava funkčního a stabilního systému, který dolar nahradí. Situace dosud nedozrála a tak ČLR využívá dolarové dluhopisy i jako platidlo a zisky z nich dává na investice v ČLR i ve světě.
2. Je otázkou času a pokračování nesmyslné americké zahraniční politiky a jejich satrapů (např. v ČR), kdy ekonomická spolupráce zemí BRICS přejde plynule od ad hoc do systematické vojenské spolupráce. Nezapomínejme, že Rusko, ČLR a Indie jsou jaderné mocnosti!
3. U nás doma západní korporace udržují žebrácké mzdy v montovnách, na druhou stranu levné čínské zboží umožňuje lidem i s tím málem přežívat. Umí si někdo představit, co se bude dít, až se našim pirátům podaří zničit vztahy s Čínou, čínské dovozy ustanou? Snad si nemyslí, jak si pokladní z Lidlu či živořící důchodce přestane kupovat levné čínské kecky a začnou si kupovat předražené originál Adidasky?

Závěr? Je jasné, že pokud naše vláda bude myslet víc na korporace, zahraniční akcionáře v ČEZ a prospěchy a výdělky všech namísto prospěchu ČR, bude se naše ekonomika propadat do dluhů hlouběji a hlouběji.

Bude pak zajímavé sledovat, kdo z prchajících pachatelů (dnešním slovníkem ministrů či obecně politiků) si nechá první zešikmit oči, narůst copánek a podá si přihlášku do KS Číny. V tomto směru máme v naší zemi věru bohaté zkušenosti. Nevím jen, k čemu by Číně tihle neschopní šibalové byli. Já bych je nepustil ani okopávat brambory.