Minulý týden jsme si připomínali 15. březen 1939 a také selhání Britů a Francouzů, respektive jejich premiérů, v září roku 1938 v Mnichově. Tehdy Chamberlain a Daladier vydali Hitlerovi na milost a nemilost pevnost zvanou Československo. Obsazení naší země německou okupační armádou v březnu 1939 bylo jen logickým vyústěním Mnichova. Politikou appeasementu Britové otevřeli cestu Hitlerovi do Evropy a ubezpečili ho, že západní demokracie prostě nejsou schopné efektivního odporu vůči jeho agresivní politice. To vyústilo ve strašlivou porážku Francie v červnu 1940. Vyplynulo z toho také to, že Hitler prakticky ovládl, s výjimkou izolované Velké Británie, celou západní a střední Evropu.

Mohli bychom se vrátit také k selhání britské politické elity těsně před I. světovou válkou. Tehdy to byla právě Velká Británie, která mohla mírnit obě strany konfliktu, zejména Německo, ale také svého spojence Francii. Výsledkem I. světové války bylo nezměrné utrpení civilního obyvatelstva, desetimilionové počty padlých, vlastně vybití velké části mladých Britů, Francouzů, Němců a dalších. A také sociální revoluce v Rusku...

Britská politická scéna je v současnosti tragicky rozdělena. Ve svých názorech je rozdělena zejména vládní konzervativní strana, jejíž část chce tzv. tvrdý Brexit, tedy odchod Británie z EU bez jakékoli dohody. To by sice Britům na jedné straně ušetřilo peníze, které budou jinak platit do unijního rozpočtu, podobně jako Švýcaři či Norové, za přístup na trh zemí EU. Na druhé straně by je to připravilo nejen o volný pohyb osob se zeměmi EU (toho zřejmě neželí, protože třeba sestry do nemocnic si přece můžou opatřit levněji v Bangladéši či v Indii), ale také o bezcelní zónu. Přitom je potřeba vědět, že struktura britského obchodu se od roku 1975, kdy Británie vstoupila do Evropského společenství dosud, diametrálně změnila. Dnes nejméně tři čtvrtiny britského zahraničního obchodu jsou právě se zeměmi EU. Do poloviny 70. let byl mnohem větší podíl než nyní britského obchodu se zeměmi Britskeho společenství národů. Nyní je všechno jinak. Druhou část poslanců britských toryů tvoří ti, kteří jsou ochotni souhlasit s dohodou uzavřenou s EU. Část z nich si ovšem myslí, že by se EU dala dotlačit ještě k nějaké pro Británii výhodnější dohodě. A malá část konzervativních poslanců se domnívá, že by bylo nejlépe zůstat v EU.