Přitom je zřejmé, že bydlení širokých vrstev obyvatelstva je jediným ze slabých míst života české společnosti. Různí Kovandové a jiní Kovandové nás ve svých přeslazených komentářích ujišťují, jak je to s bydlením (rozuměj s bydlením pořizovaným na hypotéky) v nejlepším pořádku a kolik, že se staví bytů na hypotéky a jak se zvyšují objemy peněz, které hypotéční banky zájemcům o vlastní bydlení půjčují. Ještě jsem ale neviděl analýzu toho, kolik vlastně z těch nových hypoték jde na druhé, třetí či čtvrté bydlení. Tedy jinak řečeno, kolik bude stavěno bytů de facto spekulativního charakteru. A pochopitelně, že tyto byty budou pronajímány nájemníkům za vysoké tržní nájemné. Anebo až se zlepší situace v oblasti turismu a zejména v Praze, nastane obnovení poptávky po přechodném ubytování formou Airbnb na úrovni obvyklé před covidem, budou tyto byty sloužit nejspíš tomuto účelu. Zejména do Prahy se budou vracet cizinci na dlouhodobější pobyty a budou potřebovat komfortní, nejlépe nové byty. Ale segmentem nájemního bydlení se vlastně tak moc nikdo zabývat nechce.

To konec konců ukázala i úterní debata v Událostech a komentářích, věnovaná krizi v oblasti bydlení, jíž se zúčastnili zástupci politických stran. Ministryně Dostálová vidí vlastně jako jediný lék pro rozvoj bytové výstavby v novém stavebním zákoně. No, je a není to pravda. Vrchol bytové výstavby, pokud se podíváte na statistiky, byl zaznamenán v letech, kdy platil stavební zákon, který je dnes považován za překonaný. A stavělo se dost bytů.

Za pravicových vlád tak nějak potichu zanikla praxe výstavby nájemních bytů obcemi, na které obce dostávaly dotaci na bytovou jednotku ve výši 400 tisíc Kč a ještě předtím dostávaly příspěvek na výstavbu potřebné infrastruktury předcházející bytové výstavbě.

Ministryně Dostálová správně kritizovala obce, že v masovém měřítku privatizovaly bytové domy. Tím si zúžily možnosti do budoucna, že prostě obce potřebují byty např. pro učitele, policisty, lékaře, zdravotní sestry, špičkové odborníky.

Například ve Vídni je dnes více než 22O tisíc obecních bytů a pokud se pamatuji na debaty s vídeňskými odborníky na bytovou výstavbu, tak se z těchto bytů každoročně uvolňuje 6 – 7 tisíc bytových jednotek, které mohou být přidělovány lidem, kteří jsou potřební pro město Vídeň anebo jejichž sociální situace to vyžaduje.

Velká česká města se zbavila, především z politických důvodů, protože to bylo líbivé gesto vůči spoluobčanům, masivně svých obecních bytů. Dlouhá léta obce argumentovaly, že se zbavují těchto bytů, protože je bytové hospodářství nerentabilní a musí být dotováno z městského rozpočtu. Od určité výše nájemného, které zdaleka nebylo drakonické, to ovšem nebyla pravda.

Představitelé obcí, tedy představitelé politických stran měli pocit, že je to politicky dobrý nápad něco lidem dát, aby se stali vlastníky. To samozřejmě změnilo chování obyvatel těchto bytů, kteří se z nájemníků stali vlastníky. Pokud měli štěstí a povedla se jim privatizace počátkem 90. let, bylo to bingo, protože získali byt za velmi rozumné peníze do svého vlastnictví.

S přibývajícími léty ovšem podmínky privatizace přitvrzovaly. A tato „moudrá rozhodnutí konšelů“ v naprosté většině českých a moravských měst (jsou malé výjimky, pokud si pamatuji, tak třeba Bohumín) dnes způsobují potřebu stavět nové komunální byty v opravdu masovém měřítku.

Ministryně Dostálová vidí řešení v novém stavebním zákoně. Já její optimismus nesdílím. Bytovou výstavbu komunálních bytů je třeba řešit zákonem anebo třeba i podzákonnou normou, vydanou ministerstvem. Ale nechat to na „podnikatelích“, to je cesta nikam. Zejména velcí developeři využívají svého postavení na trhu a staví de facto za monopolně vysoké ceny, mají často nepřiměřené zisky.

Představitel TOP 09 a tedy kolice SPOLU v debatě o bydlení, kromě kritiky nového stavebního zákona ujištění, že když „oni“ ho opraví, že pak už to půjde samo. Když jsem nedávno viděl v novinách titulek, že koalice SPOLU slíbil stavět každoročně 40 tisíc bytů, lezly mi oči z důlků. Taková čísla pravice nikdy nebyla schopna v oblasti bytové výstavby zajistit. A nebude ani dnes, pokud by snad z božího dopuštění vládla této zemi.

Ministryně Dostálová, tedy hnutí Ano, hovoří o tom, že stát by měl být investorem a stavět byty pro veřejně prospěšné profese a nízkopříjmové skupiny. Prima, to by se mi líbilo, ale všechno stojí peníze. Při současné dluhové povodni, plynoucí z covidové krize, si neumím představit, že by stát mohl vydávat na výstavbu takových bytů např. 10 – 15 mld. Kč ročně, aby to bylo alespoň trochu vidět.

Premiér Babiš cosi mluvil o výstavbě unifikovaných bytových domů. Možná, že by byla vhodná trochu jiná cesta, pokud by stát chtěl být opravdu investorem.

V Americké Kalifornii se v současné době začíná rozvíjet výstavba 3D domů. Tato výstavba je schopna snížit investiční výdaje v oblasti bydlení až o 60%. Myslím, že generální konzulát ČR v Los Angeles je již schopen předávat potřebné informace k tomuto způsobu výstavby českým odborníkům, ale také veřejným korporacím – obcím i ministerstvu pro místní rozvoj. Pokud o to budou mít zájem.

Předseda ČSSD Hamáček by si měl od bytového odborníka ČSSD dr. Přikryla vyžádat neprodleně informaci a začít razit tuto myšlenku, tedy podporu výstavby 3D domů.

Ale v tuto chvíli je ČSSD jedinou stranou, která byla schopna předložit do poslanecké sněmovny zákon, směřující k výstavbě komunálních bytových domů. Podle tohoto zákona by bylo možné stavět každoročně 10 – 15 tisíc komunálních bytových domů, s rozumnou výší nájemného, pro lidi, kteří nedosáhnou na hypotéční financování. Je to výstavba na neziskovém principu, tedy něco jiného než výstavba bytů developerským způsobem. Obce by měly možnost nahlédnout do nákladů při pořizování bytových domů.

Je o to smutnější, že zástupce ČSSD v této debatě Karaba, který je předsedou bytové komise této strany, o tomto návrhu zákona, který je ve sněmovně před třetím čtením, úplně mlčel. Chápu, že jako předseda sdružení nájemníků potřebuje k výkonu své činnosti MMR a nechce si ministryni nebo toho, kdo přijde po ní rozladit, neboť jeho sdružení je závislé do značené míry na dotacích na svou činnost z MMR. Ale z tohoto hlediska to byla velká politická chyba vůbec o tomto návrhu zákona zpracovaným v dílně ČSSD vůbec nemluvit.

Karaba není jen reprezentantem sdružení nájemníků, ale také představitelem politické strany. Měl by v Lidovém domě konsultovat dvé výstupy v médiích, protože málo platné za necelé dva měsíce tu máme volby do sněmovny.

Takto byl můj dojem z vystoupení Karaby takový, že všechny politické strany mají zhruba stejně daleko k řešení, což není pravda. Sociální demokracie připravila funkční návrh zákona podle vzoru britského a rakouského zákona, ostatní strany jen tápou - pokud něco slíbí v bytové oblasti, nejsou schopny to dodržet, to je jistota.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele