A přesto se K. S. a jemu podobní „Rakušáci“ dožadují návratu Radetzkého pomníku na Malostranské náměstí, tedy na původní místo, ze kterého byl pomník po 28.říjnu 1918 odstraněn. V logice věci proto K.S. musel reagovat na můj článek v LN z 23. 5. „Kdo jsou čeští vojevůdci“.

Smyslem mého článku ovšem primárně nebylo věnovat se vrtochům starého muže, determinovaného svou příslušností k šlechtické entitě. Chtěl jsem článkem sdělit zejména to, že tradice první republiky je hluboce demokratická a národní. A mám-li říci i to, co jsem sice neřekl, ale co z toho plyne. Není aristokratická a už vůbec, ale vůbec v ničem nenavazuje programově na starou habsburskou monarchii.

Nemá smysl hovořit o nevídaně obrovských konfiskacích majetku skutečné české šlechty a českých měst po Bílé Hoře. O emigraci desítek tisíc Čechů protestantského vyznání v té době do ciziny ani nemluvě. To, že dynastie „odměnila“ českým majetkem cizáky a vytvořila z nich de facto novou šlechtu Českých zemí, o tom není jistě sporu. Ale možná, že i to je podle K. S. ahistorické.

Vládnoucí dynastie spolu s katolickou církví tak utlumily rozvoj Čech a Moravy v hospodářské oblasti. To vypadá jinak, než jako „kromobyčejný vzestup českého národa", o němž píše K. S.

Chtěl bych vidět, co by na obnovení pomníku Radetzkého řekla např. italská ambasáda. Vždyť Radetzký byl velitelem rakouských vojsk, která systematicky potlačovala italské osvobozenecké hnutí. A svými nespornými vojenskými schopnostmi dokázal, že Itálie byla sjednocena o řadu let později, než kdyby na místě schopného Radetzkého byl generál průměrné úrovně.

No, a pokud jde o husity, to je stará slabost Schwarzenbergů. Vždyť to byl právě Karel Schwarzenberg, předek našeho K. S., který 25. 11. 1889 na českém sněmu, coby mluvčí české šlechty na adresu husitů řekl: „ My nejsme potomci oné husitské šlechty, která protestovala roku 1415 na sněmu českém proti koncilu kostnickém… My vidíme v husitech ne slavné bohatýry, ale bandu lupičů a žhářů, komunisty 15. století a my, Schwarzenbergové budeme bojovat proti všem novohusitům s touže rázností jako pánové z Růže bojovali proti starým husitům“ (citováno podle monografie J. Dolejší, L. Kříže: Husité. Vrchol válečnického umění v Čechách, Praha 2009).

Zřejmě je to rodové, prostě K. S. si nemůže pomoci, musí zlehčovat Žižku a naopak vyzdvihovat válečníka ze své společenské vrstvy, tedy z aristokracie.

Ještě se zastavím u jiného předka K. S., K. Schwarzenberga (o němž naopak K.S.ve svém článku píše), jehož náčelníkem štábu v bitvě u Lipska byl právě Radetzký.

Nevím, jestli bych zrovna chtěl vidět tak jednoznačně vítězství aristokratické reakce, vedené ruským carem Alexandrem I. či rakouským císařem Františkem I. nad Napoleonem Bonapartem právě u Lipska. Napoleon, ať je to jak chce, byl dědicem francouzské revoluce a přinesl do feudální Evropy Schwarzenbergů a Radetzkých a jejich panovníků, světlo legislativy, vzniklé v době francouzské revoluce. Mám na mysli hlavně občanský zákoník, uplatněný v mnoha evropských zemích obsazených Francouzi či pod jejich vlivem.

Chtěl bych proto připomenout, že první Československá republika se hlásila k tradicím francouzské a americké revoluce. A nikoliv k tradici nějaké aristokratické koterie, ze které vyšel K. S. To si u Masaryka, Beneše, Švehly či Kramáře neumím vůbec představit...

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele