Pandemie Covid-2 svět překvapila rychlostí a silou svého útoku, ale ve skutečnosti to byla obrana. Přetížená planeta se brání před agresivitou antroposféry, přehnaným využitím nové schopnosti lidstva zásadně měnit poměry přírodních sil na Zemi. Odpověď musí vyjít z respektování tohoto faktu. V tomto duchu se také vyjadřuje Sandrine Dixson-Decleve (ZDE), Co-President, The Club of Rome:

Když vidíme, jak jediný virus SARS-CoV-2 ovlivnil celý svět, je to názorná ukázka toho, jak celá planeta, všechny druhy, všechny země nebo úkoly geopolitiky jsou vzájemně propojeny. Nejen koronavirus, ani klimatické změny, ztráta biodiverzity nebo finanční kolapsy nerespektují národní hranice. Musí nás to probudit, abychom si uvědomili, co děláme, když překračujeme limity planetárních možností. Odlesňování, ztráta biodiverzity a klimatické změny zvýšily nebezpečí příchodu pandemie. Odlesňování žene divoká zvířata blíž k lidem a zvyšuje pravděpodobnost, že zoonotické viry jako SARS-CoV-2 překročí hranice mezi druhy. Musíme hledat příčiny toho, co se stalo a využít to pro zavádění zelené, cirkulární ekonomiky, která je zakotvená v přírodě blízkých řešeních a působí ve prospěch veřejného zájmu (ZDE).

Výčet problémů z pohledu těch, kdo se soustřeďují na limity planetárních zdrojů, je hned na první pohled mnohem širší než soustředění na samotné zdravotnické hledisko aktuální hrozby, ale je příliš obecný. Třeba za zmínkou o potřebě ekonomiky působící ve veřejném zájmu okamžitě vidím nezbytnost zvrátit trend posledních desetiletí, kdy několik desítek nejbohatších rodin vlastní polovinu bohatství planety. Chceme-li však odstraňovat neudržitelné sociální nerovnosti, není možné, aby hlavní strategií ekonomik zapojených do globální spolupráce byly „závody ke dnu“, hledání výhod v nízkých mzdách, daňovém podbízení a nejděravější regulaci. Začínáme cítit, jak zcestné je hodnocení ekonomického výkonu podle jediného čísla „bottom line“, pouhého zisku, zatímco za ním zůstávají nezapočítané škody.

Zatímco lék proti SARS-CoV-2 ještě nemáme, léky proti „závodům ke dnu“ už jsou delší čas známy. Často se o nich diskutuje třeba na setkáních G-20 nebo na Světovém ekonomickém fóru v Davosu a při podobných příležitostech, kdy se pozornost soustřeďuje na naléhavá témata. Bohužel, často jen akademicky nebo bez schopnosti dosáhnout koordinované akce. Jedna spravedlivá země svět nezmění, byť nepodceňuji sílu příkladu. Avšak k trvalejší změně je potřeba aspoň skupina silných spolupracujících států, která může dohodnuté řešení prosazovat vahou svého ekonomického podílu na světovém hospodářství.

Jen spolupracující skupina ekonomicky silných států může zasáhnout například proti daňovému podbízení, daňovým únikům a daňovým rájům, když začne šířeji používat sjednocený základ daně a společné registry finančního bohatství, jak to doporučují Gabriel Zucman nebo Thomas Piketty. Zjistily by, kde jsou daňové pasti a kdo utíká před daňovou povinností a kam. Pak by se mohly obrnit proti nekalé konkurenci společnou celní ochranou vůči daňovým rájům. S tím výrazem „ráj“ ostatně opatrně. Odmítání solidární účasti na řešení společných problémů, jehož zdrojem je bezbřehá hrabivost jako hlavní motor ekonomického pohybu, se podílí na tom, že naše planeta se začala měnit v peklo.