V roce 1955 se Rakušané dokázali dohodnout se Sověty a dalšími vítěznými mocnostmi II. světové války (sovětská armáda obsadila v roce 1945 velkou část Rakouska a zejména Vídeň) a na základě Státní smlouvy se stali neutrální zemí. Nejsou zapojeni do žádného vojenského bloku a nikdy o to ani nestáli. Jsou věrnými členy Evropské unie, ale vždy usilovali o to, ať už stát vedli sociální demokraté anebo lidovci, aby měli zvláštní, otevřený  vztah k Rusku. Vždy usilovali o to,  být mostem mezi Západem a Ruskem. A i když nejsou slovanskou zemí a ať chtějí nebo nechtějí, jsou svého druhu nástupnickým státem zmíněné Velkoněmecké říše (v jejím rámci strávili sedm let), prostě takovou politiku již dvě generace s úspěchem dělají. Rusové tuto jejich srdečnost a otevřenost opětují. Rakouské firmy mají vždy otevřené dveře do Ruska, mají k dispozici velký ruský trh jako odbytiště pro své výrobky. Také stále rozvinutější rakouská ekonomika má zajištěn nepřerušený přísun potřebných surovin z Ruska. Na vztahu k Rusku se v zásadě konsenzuálně shodují všechny velké rakouské politické strany.

A jaká je situace u nás? Většina českých médií a určitá část českých politiků (česká pravice kompletně, Piráti a ministr Petříček z ČSSD) mají zcela jiný než kurzovský přístup. V médiích bývá prezident Zeman jako představitel pragmatické politiky ve vztahu k Rusku a obecně k východním mocnostem za tento svůj pragmatický přístup velmi často nevybíravě  napadán. Není to běžná kritika politických protivníků. Je to nenávist hraničící s iracionalitou. Nyní  české zpravodajské služby nasadily nesmyslným protiruským náladám korunu. Jakýsi mladík z ruské ambasády, jménem Andrej Viktorovič Končakov, který se na ambasádě zabývá v podstatě organizací kulturních vztahů s ruskou menšinou, s různými panslavistickými či jinými českými spolky nostalgiků, je v médiích prezentován jako jakýsi superšpion. Měl mít ve svém zavazadle při březnovém příletu do Prahy jed ricin, který měl údajně sprovodit ze světa tři pražské komunální politiky. Jejich jména ani nechci opakovat, protože si to nezaslouží. Jeden z nich, místo aby řešil například bytovou výstavbu v Praze, rekonstrukce a výstavbu pražských mostů, jak sliboval před volbami nebo vůbec něco zásadního, si libuje v nekompetentních  zásazích do zahraniční politiky.

Zahraniční politiku v této zemi ovšem formuluje podle Ústavy vláda spolu s prezidentem. A pokud někdo z komunálních politiků říká čehý, když vláda říká hot, tak je to pro obraz tohoto státu špatně. Samozřejmě, každý máme právo na to, vyjádřit svůj názor. Ale u vysokých politických představitelů, a tím primátor Prahy nesporně je, se pouštět do hodnocení historie bez zřejmé znalosti matérie a historických souvislostí, je trapné. Chování těchto politiků v zásadě zapadá do chování významné části evropských i světových politických elit. Pokud americký prezident a britský premiér shodně řeknou, že před 75 lety osvobodili Američané spolu s Brity Evropu, je a není to pravda. Osvobodili významnou část západní a jižní Evropy, ale státy střední a východní Evropy osvobodila sovětská armáda, která také měla největší podíl na vítězství nad nacismem. Říkat něco jiného je jednoduše řečeno  zkreslováním skutečnosti.