Jeden z hlavních argumentů pravice vůči bývalému premiérovi Babišovi je ten, že A. Babiš byl údajně agentem komunistické Státní bezpečnosti. 

Sám jsem vždy bral tyto informace jako velmi nejisté a možná nepřesné. Ostatně, jakou cenu má svědectví zločinecké organizace?

Možná beru tyto informace s rezervou také proto, že jsem sám byl v jisté době předmětem zájmu, mohu říci intenzivního zájmu, Státní bezpečnosti, která se velmi podivila, že jsem její nabídku ke spolupráci někdy ve svých 26 letech odmítl. Přiznám se, že ve mně byla tehdy malá dušička. A že jsem k nepřistoupil k nabídce spolupráce tak, jako známý herec a dnes znovuobjevený skvělý malíř, Josef Hlinomaz. Ten údajně (jak mi to říkal Jiří Krampol), poté, co se dostavil do Bartolomějské ulice, kde mu byla nabídnuta s plnou vážností spolupráce s StB s tím, že se pohybuje mezi mnoha lidmi a že by tudíž mohl informovat STB o tom, co si lidé myslí, postupoval po svém. J. Hlinomaz nabídku StB charakterizoval tak, že se od něj chce, „aby práskal“. Náborový pracovník StB mu na to řekl, že by to tak rozhodně nebral, že tak by to zkrátka vůbec nenazýval. A znovu nabídku ke spolupráci zopakoval. Na to mu J. Hlinomaz sdělil, že tedy ano. No, a náborový pracovník se zeptal, zda má Hlinomaz ke spolupráci nějaké podmínky. Načež J. Hlinomaz sdělil, že „chce, aby mu ušili slavnostní uniformu“. Celá věc tak byla jasná, J. Hlinomaze rychle vyprovodili z Bartolomějské a náborová akce vůči němu se uzavřela.

Já jsem musel vůči StB postupovat poněkud jinak. Jak jsem si tehdy myslel, chytřeji. Snažil jsem se náboráře přesvědčit, že se na tak „zodpovědnou práci“ nehodím. Po druhé nebo třetí schůzce se mnou to náborář vzdal. A už jsem o tom nikdy neslyšel a nikdy to pro mě nemělo za starého režimu - alespoň pokud já vím – žádné negativní dopady.

Podle ultrapravicových médií Petr Pavel nebyl ale jen tak nějaký agentík starého režimu. Nebyl jen řadovým členem KSČ, byl předsedou základní organizace KSČ. Kromě toho studoval na Zpravodajském institutu, spadajícím pod vojenskou kontrarozvědku, aby mohl být později vysazen do zahraničí jako agent, aby tam mohl škodit imperialistům. Údajně se podílel i na školení běžných agentů.

V některých pravicových novinách se objevují bláboly, které relativizují chování pana generála za starého režimu. V tom vynikl zejména známý levicobijec a komunistožrout, redaktor Honzejk z Hospodářských novin. Prý jsme všichni, kdo jsme žili za starého režimu, byli nějak namočeni.

A zase dám k lepšímu jednu příhodu, kterou mi vyprávěl zhruba před 50 lety bývalý národně socialistický poslanec Antonín Vandrovec (poslancoval v letech 1948 – 1954, tedy v komunistickém parlamentu). Protože byl poslancem ČSS za Jihočeský kraj, musel intenzivně spolupracovat s tamními krajskými funkcionáři Socialistické strany. Jednoho dne mu zavolal předseda Jihočeské krajské organizace ČSS, aby bratr poslanec okamžitě přijel do Budějovic, že se cosi závažného přihodilo. A tak bratr Vandrovec sedl na vlak a odjel do Budějovic, kde na něj již čekali v nádražním salonku členové předsednictva krajského výboru ČSS. Bratr předseda kraje mu dramaticky sdělil, k čemu došlo: „Přišli jsme na to, že bratr krajský tajemník je agentem Státní bezpečnosti“. Připomínám, že se jednalo o událost z počátku 50. let, tedy z doby největšího teroru komunistů. A A. Vandrovec, který si byl vědom toho, že z těch deseti funkcionářů ČSS, kteří s ním sedí v salonku, je několik spolupracovníků StB, sdělil: „Bratři, všichni spolupracujeme. Bratr krajský tajemník jen v míře té spolupráce došel dál nežli my“.

Samozřejmě, že v nesvobodné společnosti, ve které se A. Vandrovec tehdy pohyboval (byl mimochodem jedním z členů předsednictva ÚRO, který seděl na tribuně sjezdu Závodních rad v únoru 1948, který hlasoval proti komunistické resoluci ostrakizující demisionované ministry nekomunistických politických stran. Takže to byl to muž s velkou odvahou.), nebylo možné říci pravdu bez následků. Ve svobodné společnosti by zcela nepochybně řekl něco úplně jiného, než tehdy, neboť věděl, že někdo z agentů STB mezi přítomnými by ho při "nevhodné" a tedy pravdivé argumentaci napráskal.

Ale v dnešních dnech argumentovat tím, že připravovaný komunistický iluminát je vlastně na stejné morální úrovni jako ten, kdo hlasoval na schůzi ROH o závodní rekreaci pracujících, tak to už je velký novinářský výkon mystifikace a morální chyba v úsudku.

Prostě generál Pavel pro mě není tím pravým člověkem, který by jako prezident republiky měl být především schopen duchovně-morálního vedení země.

Na závěr ještě pro pobavení. Vzpomínám si v této souvislosti na knížete Talleyranda, který postupně zradil starý režim Ludvíka XVI., pak revolucionáře, thermidoriány, tedy kontrarevolucionáře a pak i Direktorium (mluvím o různých fázích Francouzské revoluce), aby se na delší čas stal věrným spolupracovníkem císaře Napoleona. Toho ovšem rovněž zradil a přeběhl ke králi Ludvíku XVIII., jemuž nějaký čas sloužil jako velmi výkonný ministr zahraničí a opora restauračního režimu. Talleyrand jednou, když měl složit přísahu jednomu z režimů, kterému pak sloužil, řekl okolostojícím: „Ha ha ha, pánové, tohle je má sedmá přísaha…“. Tak, to je náš pan generál.

Ale jinak nepochybuji o jeho kompetencích v oblasti vojenské, ale myslím, že jeho minulost a tuna másla na hlavě, kterou má, znamená, že by byl snadnou kořistí amerických zpravodajských služeb, které by jej nasměrovaly, aby dělal to, co je „potřeba“ a co by zrovna asi nebylo v českém národním zájmu. Ale v americkém určitě....

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele