Pár dní poté vystoupila v médiích, které obvykle bývají ve velmi dobrých vztazích s pány Pokorným (osobní přítel B. Sobotky) a Růžičkou z firmy Bison & Rose, moje budoucí bývalá žena se závažnými obviněními. Kriminalizující  lži, které na mě má budoucí bývalá žena nakydala, mě provázely celou volební kampaní a zcela zničily mé vyhlídky na zvolení.

Zhruba dva měsíce po volbách, ve kterých jsem zcela propadl, se v médiích krátce  objevila zpráva, že policie prověřovala mé příjmy a nic závadného nezjistila. Jak říká klasik: „Byla to sice lež, ale zabrala“. Samozřejmě, že před podáním mé kandidatury do Senátu se sobotkovské předsednictvo ČSSD velmi snažilo  mou kandidaturu buď zcela znemožnit, anebo ji alespoň narušit. To mě  trochu zamrzelo, neboť  jsem chtěl straně, která byla a je ve stavu polorozpadu, celkem idealisticky pomoci.

Po svém příchodu do Ostravy jsem ale zjistil, že to bude velmi obtížná mise. A to ještě nevystoupila v médiích má budoucí bývalá žena. Politické pozice ČSSD v kdysi „jejím“ městě – Ostravě - totiž byly zcela poničeny.

Tak za prvé, sociální demokracie v Ostravě byla naprosto rozhádaná. Voliči ale nemají rádi rozhádané strany. Čtyři roky před tím, před komunálními volbami v roce 2014, ostravská ČSSD dopustila zničení velmi úspěšného ostravského primátora Kajnara. Ten byl po osm let primátorem, vyhrál dvoje volby a byl schopen vyhrát i ty další. Na jeho místo, za tupého přihlížení vedení strany včetně Sobotky a Zaorálka, byl dosazen jako lídr ctižádostivý jedinec, který stranu přivedl k druhému místu v komunálních volbách za hnutím ANO. A během roku následujícím po volbách, protože se mu nechtělo čekat na další volby, ve kterých by přesvědčil (možná) voliče, připravil radniční puč proti tehdejšímu a současnému primátorovi Ostravy.