Tak jako u všech fašistů hrály při oslavě velkou roli ohňové pochodně, doprovázené pochopitelně bubnováním a výkřiky „Sláva Ukrajině, sláva Banderovi“. Za připomenutí stojí, že hořící pochodně nesly také úderné oddíly nacistické strany SA, a to např. večer v den převzetí kancléřského úřadu Adolfem Hitlerem v Německu 30. ledna 1933.

Oslavovat Banderu je stejné, jako oslavovat například v českých podmínkách národního zrádce Emanuela Moravce. Anebo použiji ještě jiné srovnání, jako kdyby v Německu veřejně slavili narozeniny když ne přímo Adolfa Hitlera, tak například Hermanna Göringa nebo Heinricha Himmlera...

Ukrajinští nacionalisté, v jejichž čele nějakou dobu stál v průběhu II. světové války S. Bandera, se bez slitování podíleli, a to velmi snaživě v kolaboraci s nacistickými okupanty na vraždách statisíců Židů, desetitisíců Poláků, Rusů a stovek Čechů a dalších pokojných občanů země.

Ještě nedávno ministr zahraničí Petříček bagatelizoval uznání banderovského „odboje“ s tím, že to je vnitřní záležitostí Ukrajiny, a to s poukazem na její složité dějiny. Složité dějiny měly ale všechny státy zasažené nacistickou agresí, včetně např. Československa.

Lidé si i tehdy mohli vybrat, zda budou otevřeně kolaborovat s okupační mocí anebo jen přežívat či se dokonce zapojit do odboje proti okupantům. Byla to volba každého a oslavovat desítky tisíc českých kolaborantů se zatím nikdo nepokusil... Stejně tak se u nás nikdo nepokusil o to, aby byly veřejně oslavovány narozeniny již zmíněného Emanuela Moravce či dalších představitelů fašistické Vlajky a dalších kolaborantských organizací. Mezi českými kolaborantskými organizacemi a banderovci je však jeden velký rozdíl. České organizace kolaborantů se přímo nepodílely na vraždách svých spoluobčanů. Jistě nesly za nacistický teror v naší zemi určitý díl zodpovědnosti, ale Bandera a spol. to byla jiná káva. Ti vraždili, vypalovali, mučili a loupili, jak se dalo. A při svém odchodu z Ukrajiny směrem do západní Evropy, kde od amerických, britských či francouzských vojsk okupujících Rakousko a Německo očekávali vlídnější zacházení, než by se jim dostalo od Rudé armády, udělali ještě škody na našem území. V případě zajetí Rudou armádou by je pochopitelně čekal prach a olovo. A myslím, že zcela po zásluze, za zločiny, které provedli sami či na kterých se velmi aktivně a snaživě podíleli.

Je zvláštní, že nikdo z představitelů EU teď nezvedá prst, nemluví o nebezpečí fašismu. Prostě Evropská unie mlčí. A stejně tak mlčí české ministerstvo zahraničních věcí, jehož poradci nedávno uvedli ministra zahraničí Petříčka svou inertností vůči rehabilitaci banderovců ukrajinskými úřady do velmi trapné situace. České ministerstvo zahraničí by tu a tam mohlo mít na některé věci – a věc banderovců je jedna z nich – podobný názor jako ministerstvo ruské.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele