Když před dvěma lety zaujatá slovenská média vytvořila virtuální realitu, jako by vraždu novináře Kuciaka a jeho partnerky, snad zorganizoval  premiér Fico anebo když ne on, tak ministr vnitra Kaliňák, mělo to zcela mimořádně důsledky. Na Slovensku se poté rozvinul seriál protivládních demonstrací, který měl za následek, že se v krátké době odporoučeli ze své funkce policejní prezident, po něm ministr vnitra a nakonec sám premiér Fico. Fikce zapůsobila a demontáž vlády a politické pozice Roberta Fica byla zcela dokonalá. Slováci chtěli i po letech kvalitního vládnutí, v nichž jim rostla bezprecedentne životní úroveň, najednou zásadní změnu. Tím netvrdím, že za vlády R. Fica všechno bylo to nejlepší. Vytvářely se parazitní podnikatelské struktury navázané na celou hierarchickou strukturu Smeru a ovlivňující její rozhodování, což samozřejmě nebylo nic dobrého. A nic dobrého to ani nepřineslo.

Prostě Robert Fico v závěru svého vládnutí byl jinou osobou, než Robert Fico z doby své první a druhé vlády.

Nicméně,  marketingová konstrukce směřující k jeho konci byla nespravedlivá a vlastně vybraná a ostudná. Zejména měšťanská část slovenských středních vrstev to celé zbaštila i s navijákem.

Pellegriniho vláda si po Ficově vynuceném odchodu vedla velmi dobře a i když Směr v letošních parlamentních volbách oproti minulosti hodně ztratil, oněch 18% hlasů, které získal, nebylo vůbec špatným výsledkem. Je zejména dobrým východiskem pro revanš v příštích volbách. Bohužel, cesty obou hlavních protagonistů Smeru, Fica a Pellegriniho, se záhy po volbách rozešly. Je to velká škoda nejen pro Smer, ale zejména pro voliče, které Směr reprezentoval a jejichž zájmy v posledních patnácti letech velmi dobře hájil.

Již krátce po vzniku Matovičovy vlády jsem napsal, že tato vláda nemá před sebou dobrou perspektivu. A to jsem nevěděl zdaleka všechno. Tedy, jaké kostlivce ve skříni její jednotliví členové ukrývají. Vycházel jsem z toho, že spolupráci na úrovni vlády zahájily čtyři politické strany, které představují nejméně pět zájmových či ideových směrů slovenské politiky. A že v čele nejméně dvou politických stran jsou lidé, kteří sami sebe považují za nejlepšího kandidáta na premiéra. Matovičova vláda přitom převzala od předchozí Pellegriniho vlády velmi solidně založenou strategii boje proti pandemii. A na Slovensku je proto malý počet nemocných a velmi malý počet úmrtí na COVID-19.

Nicméně, schodek slovenského státního rozpočtu na úrovni 17 mld. eur, po promítnutí dopadů koronavirové krize, je na slovenské poměry obří. Když to srovnám velikost výkonu slovenské a české ekonomiky, je slovenský schodek vlastně ještě větší než nyní plánovaný schodek státního rozpočtu České republiky ve výši 500 mld. Kč.

Slovenskou vládu, respektive slovenskou vládnoucí elitu stran pravice, ovšem zachvátila epidemie morální nedostatečnosti. Postupně se zjistilo, že nejméně tři členové vlády, respektive  vysocí funkcionáři vládní koalice (předseda Národní rady Slovenska Kollár není samozřejmě členem vlády)  jsou úspěšnými plagiátory svých diplomových prací. Můžeme dnes směle říci, že slovenský premiér, předseda slovenského parlamentu a ministr školství sešmudlali své diplomové práce na základě nichž zdobí svá jména akademickými tituly, že je zcela oprávněně kdokoli může nazvat plagiátory.

A pokud ještě nedávno dnešní předseda vlády Matovič útočil na bývalého předsedu slovenského parlamentu Danka, který měl stejný morální problém jako on a dožadoval se jeho okamžitého odstoupení, dnes už to tak rychle se svým odstoupením zdaleka nevidí. Říká, že odstoupí, jakmile naplní všechny své předvolební sliby. Jak může někdo myslet vážně, že by lhář a zloděj mohl naplnit volební sliby, které dal? Matovič se stal premiérem z leknutí. A shodou víceméně náhodných okolností. Kolem něj se pár týdnů před volbami vytvořila marketingová mlha, která jej posunula do  politických výšin. Byl to důsledek toho, že v čele dalších pravicových stran stáli a stojí lidé, kteří nejen, že nemají vládní zkušenosti, ale jsou i marketingově zcela neschopní. To je smrtící kombinace. Prostě, Matovičova vláda a vládní koalice, v jejímž čele jsou tři usvedčení plagiátoři diplomových prací, dostala tak obrovskou morální ránu, že se z ní jen těžko bude vzpamatovávat. Předpokládám, že obě části Smeru, ta větší Ficova i ta menší Pellegriniho, dokážou tento lapsus slovenské pravice plně využít. Protože kdo lže, ten krade a nemá morální právo, aby řídil jakoukoliv veřejnou instituci, natož vládu.

Matovičova vláda mně v tuto chvíli připomíná Titanic. To, co jsme se o jejích členech dozvěděli, moralní problém tři koaličních činitelů,  je natolik diskvalifikující, že to můžeme klidně srovnávat s nárazem Titanicu do plující obří ledové kry. Ta trhlina ve vladní lodi je ze začátku jen  malá, pak se rozšiřuje. Loď nabírá vodu stále víc a víc, až se potopí. Takhle dopadne i Matovičova vláda.

U slovenské prezidentky Čaputové jsem ocenil, že i když je názorově úzce spřízněna se současnou slovenskou vládou, vidí toto morální selhání jako velký problém. Prostě, pokud slovenští pravičáci chtějí fantazírovat o morálce v politice, měli by sami jít příkladem.Jejich smyšlený morální étos je ten tam. Je to počátek jejich konce, protože Matovičova vláda pozbyla legitimitu ...

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele