A její vojenští spojenci, v mainstreamových médiích Západu zvaní eufemisticky rebelové, se dopouštějí v severní Sýrii válečných zločinů. Nicméně jeden pozitivní výsledek z tohoto Trumpova chování, po jehož rozhodnutí došlo k odchodu amerických vojáků ze severní Sýrie a tedy k vytvoření politického vakua v této oblasti, je, že syrská vláda Bašára al-Asada nyní uzavřela dohodu s Kurdy a okamžitě vstoupila na jejich území. A to je veskrze pozitivní vývoj směřující k ukončení syrské války.

Je jen potřeba, aby celá epizoda tureckého útoku v severní Sýrii byla rychle uzavřena a toto ohnisko napětí bylo společným úsilím západních velmocí a Ruska uhašeno. Zdá se, že Erdogan vůbec  netouží po vojenském střetu s Asadovými vojsky. Ostatně dobře vyzbrojenými, ukázněnými, zocelenými v osmiletých bojích s fanatickým islamistickým nepřítelem. Kurdové si za uzavření dohody s Asadem zachovají svou samosprávu v severní Sýrii.  To je také veskrze pozitivní.

Jiným ohniskem napětí ve světě  je Brexit, který rovněž zaměstnává mysl těch, kdo rozhodují na finančních trzích. Musejí stále počítat  s nepředvídatelným výsledkem Brexitu. Zdá se ale, že i nyní je ještě  možné uzavřít mezi opouštěnou manželkou (EU) a opouštějícím manželem (Velká Británie) rozvodovou dohodu. Je vždy lepší být při rozvodu s dohodou, než bez dohody, ale samozřejmě záleží na podmínkách takové dohody. Pokud budou „johnsonovské“, může je EU a její státy jen těžko přijmout.

Dalším ohniskem napětí ve světě je Hormuzský průliv. Zdá se, že toto ohnisko napětí zvolna ustupuje do pozadí, a to je jen dobře. Ceny ropy mají v posledních dnech tendenci spíše klesat, nežli růst a to je pro světové hospodářství jen a jen dobře.

A konečně ten nejpodstatnější bod ve škále ohnisek napětí ve světě, a to je projednávaná nová   dohoda o obchodu mezi USA a Čínou. V závěru minulého týdne došlo konečně  k uzavření alespoň částečné dohody mezi Spojenými státy a Čínou. V této první části dohody se Čína zavázala pokrýt nákup amerických zemědělských produktů, řešit měnovou problematiku a současně bylo dosaženo určitého pokroku v ochraně duševního vlastnictví.

Američané tak nezvednou cla z nynějších 25% na plánovaných 30% na čínské zboží v celkovém objemu 250 mld. dolarů. Trhy okamžitě pozitivně reflektovaly tento pokrok dosažený v obchodních jednáních. A očekává se další pozitivní posun v těchto jednáních tak, aby si počátkem listopadu, kdy se sejde prezident Trump s prezidentem Si, mohli potřást rukama, že je obchodní válka za nimi. To by pochopitelně byl zcela ideální scénář, který s velkou pravděpodobností nebude takto naplněn. Ale i kdyby došlo k posunu závěru  jednání na později, je vidět rozumnou stranu obou stran věci řešit.

Tento moment, tedy obchodní válka mezi USA a Čínou vyvolaná prezidentem Trumpem, přitom může být spouštěčem, nebude-li rychle ukončena, nové  světové hospodářské recese. Podstatnou část světového hospodářského růstu, tedy nejméně třetinu,  obstarává právě Čína. Její aktuální meziroční hospodářský růst činí 6,1%. Každý jiný stát by mohl  takový růst závidět, ale čínské představy o rozvoji vlastní ekonomiky, o rozvoji investičních a sociálních programů uvnitř země, staví před čínskou vládu nejnáročnější možné úkoly.

Jinak řečeno, pokud by se růst Číny  razantně snížil o 1 – 2%, došlo by k poklesu globální poptávky, především v důsledku snížení tempa čínského hospodářství a ztráty by pak počítali všichni. V Evropě by to bylo zcela nepochybně na prvním místě Německo, které je jedním z největších vývozců do Čínské lidové republiky. Německou ekonomiku nesporně zasáhne také Brexit. Z toho logicky vyplývá, že česká ekonomika, silně provázaná s tou německou,  musí počítat v nejlepším případě s poklesem svého hospodářského růstu.

Americká ekonomika, s ohledem na sílu svého vnitřního trhu, není tak závislá na vývozu. Pokud ale velcí spojenci USA, zejména státy NATO, zaznamenají v případné recesi  nižší hospodářský růst, nižší příjmy svých státních rozpočtů, nebudou schopny v příštích letech odebírat od amerických zbrojařů takové objemy jejich produkce, jak si oni a prezident Trump představují.

Výdaje vojenského charakteru bývají při každé ekonomické krizi přidušeny. A tak by to bylo i v tomto případě. A to by nepochybně zasáhlo velmi silně americkou ekonomiku a americký ekonomický růst. Nedávno přišla z USA informace o chabých výsledcích ve výrobě a v  zaměstnanosti v soukromém sektoru. Prostě obě největší ekonomické mocnosti světa mají každá z nich velmi dobré důvody pro to, aby celý obchodní spor skončil. A pokud tomu tak bude, světové finanční trhy, včetně americké burzy, se uklidní. Lze také očekávat pokles cen zlata, které jsou na dlouhodobých maximech a nejspíše také pokles cen surovin a zejména cen průmyslových kovů. Růst cen průmyslových kovů jako je palladium a další, případně ropy zvyšují vyrobní náklady, a to je věc, o kterou málokdo z výrobců  stojí, protože zvyšování výrobních nákladů snižuje koupěschopnost obyvatelstva a tedy i odbyt hotových výrobků.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele