V obou pravicových předvolebních koalicích se již rozdělovala ministerstva. Připomenu, že premiérské křeslo mělo připadnout I. Bartošovi. O ministerstvo vnitra se vehementně hlásil V. Rakušan. Na ministerstvo financí byla velká tlačenice. Stanjura, Michalík, Wagenknecht, prostě fantazii se vůbec meze nekladly. Snad s výjimkou Michalíka jsem neshledával mezi těmi dvaceti či třiceti možnými kandidáty pravice na ministry nikoho, koho bych považoval za lepšího premiéra či ministry nežli jsou ti současní.

Od té doby se ovšem situace zásadně změnila. Pravice a s ní spjatý konglomerát médií a např. také agentury pro výzkum veřejného mínění, pochopily, že vítězství Babišova hnutí ANO ve sněmovních volbách se prostě zabránit nedá. Je to jen otázka skóre. A za druhé je zřejmé, že volební výsledek pěti stran obou pravostředových koalic nedá dohromady více nežli dvě pětiny hlasů voličů.

A tak se útok pravicových médií a také části zmíněných agentur soustředil na možné slabší články končící vládní koalice, což jsou koaliční ČSSD a quasikoaliční KSČM.

Zejména v průzkumech agentury Kantar CZ, pracující pro čím dál více se protivládně chovající ČT, bývají miniaturizovány volební preference sociální demokracie. Ti, kdo tento přístup z pozadí režírují, samozřejmě dobře vědí, že zpochybňování volebního úspěchu té které strany, může ovlivnit část voličů a odradit je od volby této strany. To by tuto stranu pak mohlo poslat pod čáru ponoru, tedy pod 5% hlasů voličů.

Takže sociální demokracie je v nelehké situaci. Ona média nevlastní. Velká část médií ci novinářů chce nahrávat české pravici, a tudíž bude zpochybňovat její pozici a stejně tak pozici komunistů. Protože kdyby se ani jedna z těchto dvou stran nedostala do sněmovny, byl by A. Babiš připraven o potenciální politické spojence. A pravice by mohla konečně vyhrát. Okamurova eventuální podpora Babiše samotná by nestačila.