Ale můžu mu sdělit, že vlastně všechny pražské reprezentace v posledních 30 letech (uvádím jen ty po roce 1989) taková ujištění od vlády dostávaly. A ještě většinou tato ujištění byla doprovázena dalším sdělením, které vlévalo alespoň na chvíli optimismus do řad pražských zastupitelů a které znělo, že výstavba okruhu bude pokračovat rychleji. Tak, už se těšíme! Primátor rozpoutal také virtuální souboj s premiérem o zatím volné pozemky v Letňanech, kde on by rád vybudoval pražskou nemocnici a naopak premiér by rád vybudoval za cca 10-11 mld. Kč vládní čtvrť. Argumentem primátora proč ne je to, že si Praha nepřeje, aby vládní čtvrť vytvářela jakési ghetto ve městě. To je vcelku vtipné sdělení, ale není moc moudré. Zřejmě mnohem prospěšnější pro řízení centrálních úřadů by bylo, pokud by nebyly od sebe příliš vzdálené. Pro jednání, které je často mezi těmito úřady nezbytné, musí úředníci mezi nimi tu a tam cestovat a zatěžují dopravu ve městě a je v zásadě jedno, zda svými automobily anebo hromadnou dopravou. Kromě toho řada budov, které vláda v současné době využívá jako ministerstva v centru by mohla sloužit jiným účelům. Kupř. budova ministerstva pro místní rozvoj na Staroměstském náměstí by byla úžasným hotelem. Mimochodem ve dvou či třech budovách MMR jsou dvoupodlažní sklepy…

Přímo útrpný úsměv ovšem vzbuzuje snaha nových pražských radních zasáhnout do již před třemi lety uzavřené dohody o spolupráci Prahy s Pekingem. Pražští radní unisono a pod taktovkou Pirátů chtějí vypustit z dohody větu o jediné Číně. Jako kdyby na ní záležel rozvoj hlavního města Prahy a boj za lidská práva po celém světě. Možná, že si pánové a dámy nevšimli, že otázku jediné Číny zodpověděla česká diplomacie už v roce 1990 a není to tedy jakési reziduum komunistického režimu. Ostatně tuto politiku respektují všichni spojenci České republiky, počínaje USA, o Německu a Velké Británii či Francii ani nemluvě. Pravděpodobným výsledkem je šlapání slonů v porcelánu, které počínání pražských radních v této otázce připomíná. Nejspíše to bude mít za následek ukončení platnosti této smlouvy. K tangu jsou potřeba dva. Prostě smlouva s Pekingem nebude a nebudou ani pandy v pražské Zoologické zahradě. Tak už to ve světě bývá, že je vždy něco za něco, byť se to romantikům příliš nezdá. Peking to jistě přežije.