Základní otázkou je, zda ministr financí Stanjura dodržel zadání, které dostal, tedy snížit výdaje státního rozpočtu o nejméně 80 mld. korun.
V několika svých článcích a veřejných vystoupeních jsem se vyjadřoval, že snížit provozní výdaje státu, které představují maximálně cca 400 mld. Kč ze státního rozpočtu o cca 80 mld. Kč, tedy o pětinu, je prakticky nemožné. A vlastně ani papírově, jak nám ukazuje Stanjurův rozpočet, to nebylo proveditelné. A tak ti, kdo snižovali výdaje státu, na to šli od lesa. Zdravotní pojišťovny si v předchozích letech vytvořily finanční rezervy, tak proč by se zvyšovaly platby za státní pojištěnce – a už máme ušetřeno 14 mld. korun. Tedy tím, že někdo dobře hospodařil, se vlastně potrestá…
Vláda sáhla dokonce do investic a snížila je o 15 mld. korun. Řada z těchto snížení je diskutabilní, ale např. snížení rozpočtu na armádu o 5 mld. korun dokonce i já vítám.
Problematické bude, zda se nákupčím vlády podaří zakoupit levněji energii a služby o 13 mld. korun tak, jak to namaloval Stanjura do nového rozpočtu.
A protože se státní zaměstnanci nemohou bránit a jsou trochu zastrašeni vybubnovaným záměrem vlády, že se budou snižovat jejich počty, nebudou zajisté protestovat proti snížení reálných mezd, ke kterému u nich dojde. Pokud inflace letos dosáhne třeba 10%, bude to při nulovém růstu nominální mzdy znamenat, že reálné mzdy většiny státních zaměstnancům poklesnou až o desetinu. Jsou ovšem kategorie zaměstnanců, které na tom budou lépe, např. zdravotníci (růst o 6% nominálně) a učitelé (nominální růst o 2%).

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV