Včera večer jsem nevycházel z úžasu. V mém mobilu se objevila zpráva, že svou kandidaturu na předsedkyni ČSSD vyhlásila také poslankyně Kateřina Valachová.

Kateřina Valachová je ve svých vyjádřeních opravdu velkolepá. Podle ní nastal čas, aby do toho šla, protože kandidovat bude vlastně kdekdo a ona chce mít jistotu, že strana, která bývala na 30% (v roce 2008 v krajských volbách dosáhla strana pod mým vedením opravdu velkolepých více než 35 % hlasů), nebude dlouho na oněch 4% preferencí, na které se dostala v některých průzkumech veřejného mínění nyní.

Snad pro uklidnění paní poslankyně bych chtěl říci, že k takovému poklesu volebních preferencí dochází před každým sjezdem, pokud do hry o předsedu ČSSD vstupuje více kandidátů. Pamatuji si např. na sjezd ČSSD na konci února 1993, kde jsem mj. i já kandidoval proti Miloši Zemanovi. ČSSD měla v únoru 1993 v průzkumech veřejného mínění pouhopouhých 7%, když ještě měsíc předtím byla na 9%. M. Zeman o tom rád mluví, že se strana pod jeho vedením dostala ze 7% až na 32% ve volbách v roce 1998, ale ve skutečnosti bylo tou výchozí základnou 9% preferencí. To jen tak pro úplnost.

Největší problém v případě Valachové je ten, že chce nyní řešit problém, jehož je ona sama řadu let součástí.