Já bych spíš řekl, že vláda zkusila nastřelit, co až česká veřejnost snese, a pak třeba mírně ustoupit tlaku předáka Aspenu, Středuly, který to pak vydá za své velké vítězství, když nebude akceptován ten původní návrh.

Ministr financí Stanjura o sobě nedávno řekl, že je elektrikář a že problémy státních financí řeší se zkušeností ze svého oboru. Nevím, jestli se mám bát nebo smát, nebo dokonce plakat. V čele resortu financí v tak obtížné době by měl sedět skutečný odborník, třeba i nestraník, který bude chápat, že peníze státního rozpočtu na straně příjmů i výdajů, to jsou především lidé. Vztahy mezi nimi, vztahy firem mezi sebou a státem. Jinak řečeno, že problémy státních financí není možné řešit jen technokraticky, ale s ohledem na lidi.

Vláda si dala za cíl snížit v příštím roce schodek státního rozpočtu minimálně o 70 mld. korun. Přitom o několik desítek miliard (podle mých propočtů nejméně o cca 50 mld. Kč) chce vláda navýšit výdaje na obranu. Přeložme si to do běžné mluvy: Výdaje na nákup zbrojního šrotu, kterým uděláme radost zejména americkým, švédským a německým zbrojovkám. Jen tak mimochodem, tento odliv peněz na nákup zbraňových systémů bude snižovat kladné saldo obchodní bilance, a tedy retardovat růst HDP státu. A řekněme si celou pravdu k problematice výdajů na zbrojení. Minulý týden poměrně čerstvě ustanovený náčelník generálního štábu české armády hovořil o potřebě nezastavit se při zvyšování výdajů na zbrojení na úrovni pouhopouhých „2% HDP“. A mainstreamová média mu dávala prostor, jako by to bylo slovo boží.

Je to jen ukázka toho, co nás může čekat ještě v příštích letech. Jinak řečeno, navyšování zbrojních výdajů se musí zastavit. A bude to samozřejmě na úkor veřejných služeb. A výdajů víceméně sociálního charakteru.

Nyní se ruší zhruba desetina poboček České pošty. V polovině roku se má zrušit 77 z 201 finančních úřadů. Nahradí je prý telefonické konzultace a výjezdy berních úředníků do obcí. Jinak řečeno, omezí se podobně jako u pošty služby pro obyvatelstvo a zátěž se přenese na obyvatelstvo.

Se svou troškou do mlýna přispěchají jistě také České dráhy, o tom vůbec nepochybuji. A pak půjde tato vláda ještě dál a dál.

Nyní se rozhodli vládní „ekonomové“ hledat desítky miliard korun v navýšení sazeb DPH. A tak ze snížené sazby DPH 10 % bude navýšena sazba na 21 % u ubytovacích služeb, u vodného a stočného, tepla, ale také třeba u vstupenek na sportovní a kulturní akce ad. Z 10 % na 14 % chce sazbu DPH ministerstvo financí zvýšit např. u léků, veřejné dopravy, stravovacích služeb, knih, novin, časopisů a bezlepkových výrobků.

Vláda a provládní tzv. analytici a ekonomičtí publicisté fantazírují o tom, že růst inflace se zastavil. Není to sice pravda, ale pokud budou uplatněny tyto představy anebo poněkud jiné představy o zvýšení sazeb DPH, stane se růst inflace vlastně standardním jevem i v druhé polovině tohoto roku. Všichni prodejci budou muset promítnout růst sazby DPH do konečné ceny, a k tomu ještě přifaří „drobné zaokrouhlení“. Tak je to prostě vždycky.

Dnes mě pobavil na televizní obrazovce premiér Fiala, který vsedě, mohutně povzbuzujíc svůj projev gestikulací rukama, mluvil o tom, že teď konečně dali dohromady obchodníky s potravinářským zbožím a prvovýrobce, tedy zemědělce, když jedna strana obviňuje druhou z navyšování cen potravin pro konečného spotřebitele. Vláda podle Fialy provedla geniální tah, když si to budou moci tyto dvě zájmové skupiny "vyříkat", což ve svých důsledcích povede k snížení cen potravin… trh prý všechno srovná. Optimismus pana premiéra a současně jeho naivita mě mírně baví. Ale nic z toho, co očekává pan premiér, se nestane. A zejména když vláda rozpoutá další cenové závody v DPH. Tabu, a to naprosté, pro vládu je přitom něco udělat s daňovou progresí. Mám přitom na mysli ty největší firmy oligopolního charakteru, které si samy formují trh ke svému obrazu a které de facto určují monopolní ceny. Běžní občané, ale také malé a střední české firmy jsou proti nim vlastně bezmocní.

Vláda vůbec neuvažuje o tom, že by zavedla alespoň na několik nejbližších let k překonání nejhorší situace ve veřejných financích od roku 1945 daň z dividend, odváděných do zahraničí. V některých letech jsme odvedli do zahraničí přes 300 mld. Kč dividend. Finanční dotace, které dostáváme z Evropské unie, jsou vlastně jen menší částí tohoto odlivu peněz do zahraničí. Zahraniční kapitál, který kdysi dobře nakoupil očištěné banky, ale i další efektivní české podniky, pořízené z peněz běžných občanů za starého režimu, má tady dlouhá léta velké finanční žně. České banky jsou zlatými slepičkami zahraničních, nepříliš efektivních mateřských bank. Zlatými slepičkami, které snáší zlatá vejce.

Samozřejmě, že zvýšení sazeb DPH je přiznáním vlády o neschopnosti zajistit příliv peněz do státního rozpočtu z jiných zdrojů, především pak hospodářským růstem. A je přímým útokem na především nízkopříjmové vrstvy obyvatel a také na střední třídu.

Dohadovat se s vládou o tom, která sazba by se neměla navyšovat, u kterého výrobku či služby, je sice chvályhodné, ale nic to neřeší. Vládní koncepce je prostě chybná, a to natolik, že je potřeba vyměnit špatnou vládu. Ta už se k ničemu pozitivnímu nezmůže.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele