Ale podle vyjádření vrcholných představitelů největších podnikatelských formací v zemi, tedy Svazu průmyslu a dopravy a Hospodářské komory, tak nemůže počítat s oficiálním zastoupením představitelů těchto podnikatelských svazů při své cestě. To je vážná rána pro jeho politickou argumentaci.

Po první euforii pravičáků „My to té Číně nandáme“ se už v dnešních médiích objevují vcelku rozumné komentáře k záměru předsedy Senátu letět na Tchaj-wan.

Dokonce se objevují informace o tom, co ještě před pár dny bylo tabu, a sice, že politika jediné Číny je vlastně uskutečňována všemi zeměmi Západu. Tedy, včetně Spojených států (ty jsou konečně jejími autory), ke kterým naši pravičáci tak často vzhlíží. Předseda Senátu hovořil ve svém zmateném vyjádření, zdůvodňujícím cestu na Tchaj-wan mj. i o tom, že přece v naší politice nejde o „groše“, ale o vyšší hodnoty.

Nevím, jestli pan předseda nebo někdo ze známějších senátorů, připravuje cestu do amerických měst, kde probíhá k dnešnímu dni již třetí týden revolta těch, kdo jsou proti rasizmu. Ale určitě v těchto nepokojích v USA nejde jen o latentní rasizmus, který je prostě v americké společnosti přítomen. Jde také o sociální problematiku, o dostupnost zdravotní péče, o obří nezaměstnanost v důsledku koronavirové krize atd. Zkrátka Amerika není jen státem šťastných a bohatých lidí. Desítky milionů Američanů to vidí jinak.

V Česku máme jiné problémy. Hospodářství země se letos zřejmě propadne více, nežli se očekávalo a více nežli ekonomiky okolních zemí. Je to do značné míry dáno strukturou hospodářství, kdy velká část HDP je vytvářena v průmyslu a realizována exportem. Každá exportní ekonomika, a tou české hospodářství je, je v krizi postižena více, než jiné ekonomiky. Konečně i předválečné Československo za Velké krize 30. let, bylo exportní ekonomikou, a když v důsledku krize významně poklesla poptávka po čs. spotřebním zboží v importujících zemích, měli československé podniky významné a často existenční problémy.

Ale zpět k cestě Vystrčila na Tchaj-wan. V tisku se objevují úvahy, jak se Vystrčilovo oznámení projeví ve vztazích s Čínskou lidovou republikou (ČLR). Mám na to podobný názor jako předseda Hospodářské komory Dlouhý. Prostě „jsme si“ sami vyrobili problém. To „jsme si“ je samozřejmě velmi slušné vyjádření pro svévoli předsedy Senátu a vlastně celé senátní pravicové většiny. Teď budou páni senátoři zoufale shánět ochotníky z řad podnikatelů, kteří by s nimi mohli(a chtěli) letět na Tchaj-wan. Určitě se pár výletníků najde a hlavní senátor Vystrčil to vydá za velké vítězství ducha nad hmotou. Celá věc je ale vcelku zbytečná. Obchody s Tchaj-wanem jdou dobře. Přicházejí k nám i tchaj-wanské investice a jde o to, aby sem ve větší míře přicházely také investice čínské. A ty nebudou přicházet, pokud Číňané budou cítit, že u části veřejnosti, včetně politických elit, nejsou vítáni. Je třeba také připomenout to, že i když Číňané nejsou zdaleka tak významným investorem, jak by mohli být, jsou druzí za Německem v dovozu zboží do Česka. Tento čínský dovoz pro nás je samozřejmě zajímavý, protože se často jedná o zboží levnější, nežli je srovnatelné zboží ze Západu, ať už se jedná např. o elektroniku, telefony, počítače, oděvy a obecně textilní zboží. S ohledem na obvykle nižší cenu čínského zboží je potřeba připomenout jeho důležitost pro nižší střední a zaměstnanecké vrstvy české společnosti, které si nemohou dovolit utratit za toto zboží horentní sumy.

Takže z toho, jak se celkem očekávatelně a rezervovaně zachovaly nejvlivnější podnikatelské svazy vůči cestě Vystrčila na Tchaj-wan, je možné konstatovat, že cesta předsedy Senátu je jen politickým plácnutím do vody. Předseda Vystrčil si vůbec neuvědomuje, že za zahraniční politiku státu je u nás odpovědná především vláda a částečně i prezident, který je součástí výkonné moci. To by měl respektovat i Senát, který vzhledem ke svému složení a pravicovému charakteru si chce dělat vlastní zahraniční politiku bez ohledu na platnou zahraničněpolitickou koncepci České republiky.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele