Jediný spor v rámci kabinetu je, zda do množiny školních dětí budou zahrnuti žáci jen do páté třídy nebo až do deváté třídy. Kromě toho, z úst ministryně Maláčové zaznělo, že se neleká ani toho, určit případný finanční zdroj, ze kterého bude možné potřebných 6 mld. Kč ze státního rozpočtu uhradit. Tímto zdrojem by mohlo být zavedení druhé sazby daně z příjmu pro největší české firmy, tzv. sektorové daně. Rozumím také tomu, proč se nechce iniciátorům zákona jít do řešení, aby obědy zdarma měly jen děti, jejichž rodiče budou pod určitou příjmovou hranicí. Pak by ovšem nastaly dalekosáhlé diskuze, proč právě tato hranice a proč ne jiná a zda by nebylo dobré posuzovat také majetek, který rodina má apod.

Přiznám se, že mně osobně vadí představa, pokud je u nás několik desítek tisíc dětí, které každodenně nejdou na oběd ve školní jídelně prostě a jen proto, že jejich rodiče na to nemají. Je jasné, že tato situace chudých dětí vede k tomu, že nejsou koncentrované na školu, mně připadá dost racionální vysvětlení potřeby zásahu státu. Že je proti poskytování obědů zdarma všem dětem pravicová opozice mě nepřekvapuje a nezlobím se na ni. V dobách své vlády, zejména v roce 2007 a později po roce 2010 prosadili naši pravičáci taková asociální řešení v řadě otázek, že mě jejich odpor proti obědům zdarma, poskytnutým chudým dětem vůbec nepřekvapuje.

Jejich vidění světa je jako vždy ideologické tak, jako vždycky bylo. Z ničeho se nepoučili a proto tak mocně zaostávají za Babišem ve volebních preferencích. Mumlají cosi o další dávce státu lidem a také o tom, že přeci takové věci nelze řešit plošně. Anebo přicházejí s nápady, jak řešit problém s úhradou obědů chudých dětí charitou. Že to prý někde ve školách platí movitější rodiče, neziskové organizace a vůbec filantropové. A příliš se nezabývají tím, jak se vlastně ty chudé děti musejí cítit, když ony to mají „zadáčo“ a ostatní platí. Ve školní jídelně pak ihned dochází k dělení na socky a ty ostatní. Já dávám přednost tomu, aby takovéto dělení alespoň u dětí nebylo. A alespoň u základních potřeb jako je jídlo k obědu.

Ekonomičtí beletristé pochopitelně vidí, že vláda dříve nebo později v důsledku vyšších výdajů státu v sociální oblasti (v tomto případě se jedná o 6 mld. Kč potřebných ze státního rozpočtu ke krytí výdajů na obědy zdarma ve školách) bude konečně nucena zvýšit daně těm největším českým firmám. No, když se toho neleká ani Babišův Agrofert, tak proč by se toho měly bát například české banky a jiní? Zejména ty velké firmy se zahraniční účastí, které že země nestydatě odvádějí do zahraničí gigantické dividendy na zahraniční účty svých mateřských firem.

Jeden z ekonomických beletristů, kteří obhajují nejrůznější nesmysly a pitomosti v rámci zájmů finančních skupin, ekonom Kovanda, brojí dnes v denním tisku proti obědům chudým dětem zdarma. Prý i za socialismu se za to platilo. Je to do jisté míry pravda. Platilo se.

Vzpomínám si, jak jsem na vysoké škole platil za výborné obědy ve vysokoškolské menze 2,60Kč denně a pokud bych chodil do menzy i na večeře a na obědy i večeře v sobotu i v neděli, tak by mě to stálo něco kolem 200Kč za měsíc (!). 200Kč nebyl žádný problém pro mé rodiče (ani pro 99,9 % rodičů dalších), abych to zaplatil. A pokud jsem šel na brigádu a to jsem často dělal, nevěděli o mém stravování v rodinném rozpočtu vlastně nic. A pak už jsem si svým stipendiem jen zvyšoval svou životní úroveň. Na večeři jsem se při studiu vysoké školy stravoval pochopitelně u rodičů. Prostě ceny stravování ve školních jídelnách za starého režimu byly úplně někde jinde a je pravda, že to nebylo zadarmo, ale v zásadě se jednalo o stravování za směšné ceny. Prostě ekonom Kovanda neví nic o životě za starého režimu, jehož ne všechny instituty byly špatné. Já bych každému přál, každému dnešnímu žákovi i studentovi, tak kvalitní stravování, jaké jsem zažil v menze V. května v Praze na Vinohradech. Tím neříkám, že všechny vysokoškolské menzy za starého režimu vyvařovaly jako v Alcronu, ale poměr cena výkon, právě ve zmíněné menze 5. května byly vynikající. To je má osobní zkušenost.

Věřím, že vláda nesejde z takto nastoupené cesty, pokud jde o stravování na veřejných školách zdarma a bude ve prospěch škol, dětí a jejich vzdělávání pozitivně pracovat dál.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele